S hlemýžděm zahradním, lidově přezdívaným šnek, se setkal každý z nás. I přesto, že je tento největší ulitnatý plž žijící u nás dostatečně známý, lze z jeho života vypíchnout několik perliček, které možná někoho i překvapí.
Sliz, který hlemýžď za sebou zanechává, rozhodně příliš vábně nevypadá. Ale hlemýžď jím nedisponuje jen tak pro nic za nic.
Nepříliš pěkně vypadající hmota jej totiž chrání před škůdci i chorobami a slouží i k pohybu. Další plžovou ochranou je pochopitelně jeho ulita, tu využívá jako úkryt před predátory i před příliš ostrým slunečním svitem, čímž zabraňuje svému odvodnění.
Ve chvíli, kdy hlemýžď pohlavně dospěje, stává se bez výjimky samcem. Jeho pohlavní orgán se s nadsázkou nazývá šíp lásky. Ale klukem nezůstane napořád, po pár týdnech se dokáže proměnit v holčičku.
Šneci nemají problém překonávat přírodní překážky a jsou rovněž skvělými potápěči, pod vodou vydrží i několik minut. Ve chvíli, kdy šnek nemá úplně tu nejlepší náladu a někdo jej neustále otravuje, vypustí ze své ulity nepříjemnou tekutinu.
Pokud by hlemýžď hledal zaměstnání, dveře meteorologického ústavu by mu byly otevřené. Šneci skutečně velmi dobře předpovídají počasí. Déšť oznamují tak, že vykukují ze svých ulit, ostatně staří Mayové používali hlemýždě jako symbol Boha dešťů.
Šneci si dopřávají různé radovánky a kupodivu jim chutná i alkohol. Na mnohých šnečích farmách byli chovatelé překvapeni, že hlemýžď cucá nejen pivo, ale nepohrdne ani kapkou slivovice.
Nejsou po alkoholu naštěstí nijak agresivní a poté, co mají dost, zalezou si do své ulity a tam spokojeně usnou.