Malý chlapec sedí u vchodu do řeznictví a marně si snaží si urovnat myšlenky. Proč tu je? Proč nemůže být s mámou a tátou? Z téhle rány se už nikdy neotřese…
Když se 8. listopadu 1935 ve Sceaux na jižním předměstí Paříže prvně rozkřičí maličký uzlíček počastovaný dlouhým jménem Alain Fabien Maurice Marcel Delon (1935–2024), mohlo by se zdát, že ho čeká stabilní láskyplná náruč rodičů.
Édith Arnoldová Delonová (1911–1995) pracuje v lékárně a otec, Fabien Delon (1904–1977), je ředitelem kina. „Tak odtud ta láska k filmu, vede ho k němu tatínek!“, zdálo by se. Bohužel.
Když jsou Alainovi tři roky, rodiče se rozejdou, a když čtyři, jsou již rozvedení. A co bude s tím malým roztomilým klukem? Oba si najdou nové partnery a nebohý hoch putuje do pěstounské péče! Oba rodiče si poté založí nové rodiny.
Bude řezníkem?
Druhou největší francouzskou věznici, Fresnes, najdete jižně od Paříže. Mužská část má 1200 cel, ženská je značně menší. A nechybí ani vězeňská nemocnice. Tady, za mřížemi, stráví maličký Alain kus svého dětství. Jak je to možné?
Jeho pěstouny se totiž stane manželský pár – „nový otec“ patří k místní vězeňské stráži a náhradní matka je pro změnu řeznicí. Pokradmu očekává, že hoch jednoho dne převezme obchod a stane se řezníkem.
Alainova pošramocená dušička zatím marně hledá úniky ve vrstvení lumpáren. Časem ho proto vyloučí ze školy. Když je mu 17 let, získá rodičovský souhlas ke vstupu do armády. Ani ta ho však nezkrotí…
Válka zpoza mříží
Mezi lety 1946 až 1954 roztočí svá krvavá kola indočínská válka mezi francouzskou unií a osvobozeneckým hnutím Viet Minh vedeným Ho Či Minem (1890–1969). A Alain Delon je u toho! Z bojů se vrátí coby 21letý zocelený mladý muž.
Nutno poznamenat, že tam, zřejmě po vzoru svého pěstounského otce, stráví 11 měsíců ve vězení. Ovšem z druhé strany mříží, protože si nedokáže odpustit své neustálé přestupky.
Teď je ale zpět, a pokud ho nějaká myšlenka zcela opustila, tak ta o řeznické budoucnosti. Drzý charismatický rebel uhrančivého vzhledu nemá nouzi o pozornost dívek. A tento zájem hodlá naplno využít.
Poprvé před kamerou
Znáte francouzskou herečku Brigitte Auberovou? V současnosti je jí úžasných 99 let, ovšem po druhé světové válce se stane oblíbenou představitelkou energií sršících mladých dívek. A krom toho přítelkyní tehdy zcela neznámého Alaina Delona.
Je to ale právě ona, které by mohl zčásti vděčit za svou hvězdnou kariéru.
Všimne si ho totiž režisér a producent Yves Allégret (1905–1987) a rovnou ho obsadí do svého nového snímku natočeného podle úspěšného románu Bez čekání na Godota od francouzského spisovatele Jeana Amila (1910–1995), Quand la femme s’en mêle (Když se do toho zaplete žena) z roku 1957. Odstartuje tak hvězdnou kariéru mladíka, který si nebere s ničím a nikým servítky na place ani mimo něj.
Láska jako trám
Jen o rok později již stane před kamerou s krásnou rakouskou herečkou Romy Schneiderovou (1938–1982), kterou již stihla proslavit role Sissi ve stejnojmenné filmové trilogii o rakouské císařovně natočené roku 1955. Je z toho láska jako trám – nejdřív na plátně, v rámci romantického dramatu Kristýna, hned na to i v realitě.
Blesky fotoaparátů se mohou ucvakat, kamkoliv se pohnou. Delon to upřímně nesnáší, stejně, jako filmovou smetánku. Když roku 1959 páreček oznámí zásnuby, jsou toho plné noviny. Ale… Alain je vášnivý muž, který své touhy nemá dvakrát pod kontrolou. A pokud mu něco vážně nejde, tak je to partnerská věrnost.
Rozchod? Osobně raději ne…
Učaruje mu tak například německá modelka a zpěvačka Nico, vlastním jménem Christa Päffgenová (1938–1988), se kterou dokonce zplodí prvního potomka, syna Christiana (1962–2023) řečeného Ari.
Hocha nakonec adoptuje Delonova matka Édith a její druhý manžel Paul Boulogne. Z hocha vyroste slavný pařížský fotograf. A Delon? Ten ho nikdy neuzná za vlastního. Jen co opustí Nico, zachumlá do peřin ještě slavnější jméno:
přední francouzskou zpěvačku a příležitostnou herečku Dalidu (1933–1987), která je svého času fotografovanější, než božský Elvis (1935–1977)! Románek vydrží zhruba rok, samozřejmě tak, aby o něm Romy nevěděla…

Jednou sukničkář, navždy sukničkář
Fatální milenkou se ale stane až francouzská herečka a modelka Nathalie Barthélémy (1941–2021). Tajný vztah se Delon nakonec rozhodne přetavit na oficiální.
Až se jednoho dne Romy vrátí domů, najde namísto snoubence jen kytici s dopisem oznamujícím, že je konec. Nesnese to a pokusí se o sebevraždu. Naštěstí marně. Nathalie si s Delonem vymění prstýnky roku 1964.
Mladičká marocká rodačka má vysoký temperament a s hercem, kterého pozná na party v nočním klubu, to bude jedna velká Itálie. V manželství se jim narodí synek Anthony (1964), ale i tak svazek vydrží jen pět let. Není se co divit.
Delon se nezmění ani po svatbě a nevěry staví, jako babylonskou věž. „Byla jsem naivní,“ zhodnotí Nathalie nakonec situaci, sbalí sebe, chůvu a synka a bere do zaječích.
Přes to všechno má Delon neuvěřitelnou schopnost zachovat si s většinou svých bývalých femme fatale přátelské vztahy.
Ve stínu Zlatých palem
60. léta se chýlí ke konci a Delon si může mnout ruce. Pod křídla si ho vezme režisér Jean-Pierre Melville (1917–1973) se kterým natočí Samuraje (1967), Červený kruh (1970) a Policajta (1972).
Právě ztvárnění nájemného vraha Jefa Costella v Samurajovi bude do konce života považovat za tu nejlepší ze všech rolí, co ho kdy potkají. A to natočí přes 90 filmů!
Světoznámému herci a idolu mnoha ženských srdcí ale kupodivu nepřistane do klína zrovna štědrá nadílka hereckých ocenění.
Roku 1985 obdrží Césara za roli alkoholika, který ve vlaku narazí na osudově tajemnou ženu ve snímku Náš příběh (1984). Césary za život uloví dva.
Roku 1995 si připíše Zlatou kameru za celoživotní dílo a o čtyři roky později čestnou Zlatou palmu na festivalu v Cannes. Ta bude již druhá, první má z roku 1963 za film Gepard.

Miluju vás obě
Obě jsou krásné, talentované a zábavné. Delon se zamiluje. Do obou. Jedna je herečka Mireille Darcová (1969–1984), kterou známe z Velkého blondýna s černou botou (1972) a Návratu velkého blondýna (1974).
Tou druhou je úspěšná spisovatelka, tanečnice a taktéž herečka Maddly Bamy (*1943). Jak s tím Delon naloží? Mít vztah s jednou a za milenku mít tu druhou? Kdepak. Koncem 60. let si slavný herec poradí na svou dobu šokujícím způsobem:
Podaří se mu obě přesvědčit pro vztah ve třech! Maddly se sice časem odloučí, ale s Mireille zůstanou až do 80. let, kdy ale způsobem sobě vlastním Delon randí zároveň i s Anne Parillaudovou (*1960), kterou později proslaví role Brutální Nikity (1990).
Rozdíl 31 let? Nevadí!
Rosalie van Breemenová (*1966) se činí jako nizozemská modelka, televizní moderátorka a novinářka. V roce 1987 ale předvede i svou další stránku: Doprovodný zpěv. A to rovnou pro natáčení videoklipu pod taktovkou Alaina Delona.
Herec z ní nemůže odtrhnout zrak. Co na tom, že je dělí 31 let. Z Rosalie a Alaina se stane pár. A to oficiální. Ona hodí za hlavu dráhu modelky a narodí se jim dvě děti: Anouchka (1990) a Alain-Fabien (1994). Že by se už mohl Delon konečně finálně uhnízdit? Stále ne, rozejdou se roku 2001.
V černém
Alain Delon naposledy vydechne 18. srpna 2024 ve svém domě v Douchy, přibližně 100 kilometrů od Paříže. V posledních chvílích je obklopen rodinou. Znělo by to až jako idylický odchod na věčnost? Zčásti ano. Ale sluší se dodat smutnou realitu:
Rodina nemocného herce je rozhádaná a opatrovníka, který má rozhodovat o financích i zdravotní péči, nakonec musí určit soud. Jeho děti zřejmě otcovskou idylku moc nepoznaly.
Pro ránu prý nešel daleko a jeho syn Anthony se nechá slyšet, že „… nikdy neměl normální život a rodina byla peklo.“
