Nerezová ocel? Drahé, použijte normální. Chladicí systém, který spálí energii v hodnotě 70 dolarů denně? Zastavit! A skutečně…

Společnosti Union Carbide vyrábějící pesticidy, která se rozhodne po vzoru své první továrny v Západní Virginii vybudovat druhou fabriku v indickém Bhópálu, se podaří sérií škrtů srazit náklady oproti první stavbě o 8 000 000 dolarů!

Na ceně se odrazí i zamítnutí takřka všech bezpečnostních prvků. A pokračuje v tomto trendu dál. Co na tom, že řada pracovníků končí v nemocnicích a roku 1981 jedovatý fosgen dokonce jednoho zabije? Vždyť je to až v Indii…

Jedno rychlé „řešení“

Příštího roku se vedení společnosti sídlící v americkém Connecticutu přeci jen rozhoupe vyslat do své zaoceánské továrny kontrolní tým inženýrů. Výsledek?

Muži označí 30 míst, kde může dojít k vážné katastrofě, z toho 11 hrozí výbuchem tam, kde se vyrábí a skladuje methylisokyanát (MIC). Tento meziprodukt výroby pesticidů je samozřejmě prudce toxický. Vedení společnosti vyřeší revizi jediným krokem:

Postará se, aby se alarmující zpráva nedostala ven. Černé vize ale dojdou naplnění. Dne 2. prosince 1984 čistí zaměstnanci chvíli před půlnocí potrubí. Voda ale pronikne netěsnícím systémem až do nádraží s MIC. Chemická reakce na sebe nenechá čekat. Ventil nevydrží přetlak a z nádrže unikne 40 tun smrtelně jedovaté látky!

Tady se nic nestalo!

Je chladná noc a vítr vane jižním směrem. Methylisokyanát si nejdřív smlsne na přítomné tovární směně a pak vyráží vstříc uličkám hlavního města indického státu Madhjapradéš. Počasí ho ženě do hustě obydlených míst a chlad tlačí jedovatý plyn k zemi.

A šéfové chemičky? Nejdřív mlčí a poté nehodu popírají. Přitom by stačilo, aby si lidé dali na obličej mokrý hadr a utíkali pryč, proti směru větru. Hned v prvních dnech tak umírá 2500 lidí a 200 000 musí být evakuováno.

Ti, kterým se podaří přežít, zdaleka nemají vyhráno. MIC trvale poškodí jejich plíce, trávicí systém, razantně naruší imunitu a mnohé připraví o možnost pohybu. Řada žen jde na potrat, další rodí postižené děti.

Nestačí to ani na doktory

V dnešních dnech se odhad přímých i nepřímých úmrtí vlivem bhópálské katastrofy odhaduje na 16 000 až 20 000 lidí! A Union Carbide? V továrně vzápětí ukončí provoz a kontaminované místo nechá, jak je. Zdravotní následky tak pociťují i další generace.

Prvotní požadavek na odškodnění obětí ve výši 220 000 000 dolarů smete ze stolu, protože většina zasažených žila prý v „bezpečnostní zóně“. Vyšetřování ale odhalí to, co před pár lety inženýrský tým. Požadavek tak stoupne na 20 miliard dolarů pro poškozené.

Union Carbide nakonec dá jen 470 000 000 dolarů, což po rozdělení nepokryje v mnoha případech ani zdravotní péči…