Má za sebou těžký den, ještě teď mu v uších duní výstřely, které sviští nad jeho hlavou ukrytou v zákopu. Chce napsat domů, a tak ve svých věcech vyštrachá pero a několik zvláštních namodralých tablet. Ty rozmíchá ve vodě a hned má k dispozici inkoust a může se vrhnout do psaní.
Nebýt jich, nemáme čím psát. A když uděláme chybu, tak znovu přispěchají na pomoc. EPOCHA se tentokrát podívá na firmy, které zásobují svět papírnickými potřebami.
Floridské dřevo, sibiřský grafit
Název: Faber-Castell
Kdy: 1761
Dlouhá léta všichni znají firmu jen pod názvem Faber, avšak stačí jedna jediná veselka a jméno se rozšíří.
Zelená je dobrá
Je rok 1761 a norimberský truhlář Kaspar Faber (1730–1784) zásobuje své okolí tužkami. Prodává je hlavně na trzích, což změní jeho potomci. Vybudují manufakturu a rozšíří okruh podnikání. Navždy také změní design tak jednoduché věci jako je tužka.
Šestihranný tvar totiž brání tomu aby se skutálela ze stolu. Lothar von Faber (1917–1896) následně otevírá pobočky v New Yorku a Petrohradu. Aby se odlišili od konkurence, dává na své produkty název společnosti.
O pár let později musí pár písmen přidat, protože Ottilie von Faber (1877–1944) si bere za manžela šlechtice Alexandra, hraběte zu Castell-Rüdenhausen (1866–1928). Kromě změny názvu firma dostává svou ikonickou zelenou barvu, a to podle Alexandrova pluku.
Firma, jež užívá cedrové dřevo z Floridy a sibiřský grafit, vyrukuje v roce 1905 s produktem Castell 9000 – tu dodnes užívá při kreslení většina architektů.
Tužka s nádechem exotiky
Název: Koh-i-Noor Hardmuth
Kdy: 1790
Nedostatkové zboží vžene zakladatele firmy Hardmuth do náruče experimentování, a tak vymyslí obyčejnou tužku! Té nejoblíbenější dává jméno obří diamant.
A verzatilku znáte?
Dvorní architekt Lichtenštejnů – to je Joseph Hardmuth (1758–1816), souběžně provozuje továrnu na výrobu keramiky a zkouší nové materiály. Tužky se tehdy vyrábí z grafitu, jež se těží v Anglii a jeho kapacity jsou omezené, proto má vysokou cenu.
„Půjde to jinak,“ řekne si Hardmuth a v roce 1802 ohlásí na patentovém úřadě tužku, kterou vyrobí ze směsi méně kvalitního grafitu a jílu. Díky poměru si také hraje s tvrdostí výsledku.
Podnik později převezmou synové Carl (1804–1881) a Ludwig (1800–1861), jež ho přestěhují do Českých Budějovic. Klíčovou věc provede pravnuk zakladatele Franz (1832–1896).
Na trh v roce 1888 uvede tužku s názvem Koh-i-noor 1500. Žlutý obal symbolizuje exotiku a luxusní zboží, název zase odkazuje na slavný diamant. Produkt získává tak velkou popularitu, že se jeho jméno stává součástí názvu celé firmy.
V dalších letech společnost svět překvapí ještě verzatilkou, tedy tužkou, v níž jde vyměnit tuha.
Radost za pár centů
Název: Crayola
Kdy: 1885
Libozvučně znějící jméno vymyslí manželka jednoho ze zakladatelů. Jde o složeninu francouzských slov pro křídu a olej, a tak je jasné, že Crayola zásobuje svět voskovkami.
Dvě stovky barev
Edwin Binney (1864–1934) a Harold Smith (1860–1931) se zprvu věnují nátěrům na stodoly a barvivům pro tiskaře. Kromě toho se jejich produkt používá k barvení pneumatik. Pigmenty dokonce ocení v Paříži zlatou medailí, jenže s tím se dvojice nespokojí.
Pozornost přesouvá ke školním lavicím. Učitelům zlepší život bezprašnou křídou, za což obdrží ocenění na světové výstavě v St. Louis v roce 1904. Jenže už v té době mají zaděláno na věc, skrze níž se zapíší do historie.
Za pouhých pět centů prodávají krabičku osmi barevných voskovek a nazvou je Crayola. Netoxické a vhodné pro děti, což v té době nemůže říct jejich konkurence. Úspěch firmu nakopne a svůj diamant neustále zlepšuje.
V roce 1958 rozšíří nabídku na 64 různých odstínů, dnes jich je kolem dvou stovek. Voskovky značky Crayola se navíc stávají i díky nízké ceně symbolem amerického školství. Firma jich vyprodukuje stovky milionů ročně.
Nespokojený prodejce
Název: Parker
Kdy: 1888
Kritizovat umí každý. Jen někteří ale zvládnou zvednout hozenou rukavici a situaci napravit. A právě tímto způsobem odstartuje svou historii značka Parker.
Psaní v zákopech
„To snad není pravda,“ zuří George S. Parker (1863–1937). Těsně předtím než se má sejít s klientem, potřísní se inkoustem z pera, které chce zrovna prodat. A tak se rozhodne, že nedostatky napraví. První exempláře opatří systémem Lucky Curve.
Zásobník umně zahne, a tak náplň teče zpět a ne ven. Dokáže reagovat i na aktuální trendy, a tak jeho produkty užívají vojáci v první světové válce. Mají k dispozici pera a tablety se suchým inkoustem, který jen stačí rozpustit ve vodě.
Po krvavém konfliktu firma pokračuje a svým tužkám věří. Slibuje například záruku 25 let! Nejslavnější model představí v roce 1941, Parker 51 vychází 51 let po založení firmy a ihned si získá obdivovatele.
Ostatně právě tímto typem Dwight D. Eisenhower (1890–1969) podepíše mír druhé světové války. Na Parkerovi si potrpí i další státníci.
Americký prezident Lyndon B. Johnson (1908–1973) jich například koupí přes 60 tisíc a po podepsání důležitých smluv je daruje svým protějškům.
Jde to levně!
Název: BIC
Kdy: 1945
Svět nejdříve zásobují propiskami, jichž se vyrobí miliony kusů. V nabídce firmy BIC ale objevíme také zapalovače.
Na každém rohu
U zrodu najdeme francouzského vykuka Marcela Bicha (1914–1994), který provozuje malou dílnu nedaleko Paříže. Sortiment moc nezaujme, vyrábí součástky na psací potřeby. Pak ho ale osloví vynález Lászla Bíróa (1899–1985).
Maďar si patentuje kuličkové pero a Bich si koupí licenci, poté jej vylepší levnějšími nerezovými kuličkami.
Než začne prodávat, zakládá firmu s názvem BIC. Důvod je prostý, jeho celé jméno totiž v angličtině zní stejně jako vulgární označení pro nečestnou ženu. Pět let po vzniku společnosti trefí jackpot, protože vymyslí propisku s názvem Cristal.
Tu dnes spatříme na úřadech, ve školách – zkrátka všude. Psací potřeba s průhledným obalem se mění na vlajkovou loď firmy a prodá se jí přes 100 miliard kusů!
