Ani se slávou nebo bohatstvím se nemusí člověk cítit v bezpečí. Před vnitřními démony, smutkem či bolestí. Někteří cítí takovou beznaděj, že se to rozhodnou vzít do Údolí smrti zkratkou. Jako třeba slavná francouzská zpěvačka.

Není v Evropě větší hvězdy než je Dalida, vlastním jménem Iolanda Cristina Gigliottiová (1933–1987).

Francouzská zpěvačka narozená v Egyptě italským rodičům je řazena mezi 10 nejvýznamnějších zpěváků populární hudby a údajně se objevila na více titulních stranách než třeba Elvis Presley nebo Brigitte Bardotová. Natočí přes 1000 písní v 10 jazycích.

Vedle Francouzštiny a Italštiny také v řečtině, holandštině, angličtině, němčině, arabštině, japonštině, hebrejštině a španělštině.

Prodá přes 170 milionů alb, získá 55 zlatých desek, jako první žena také diamantovou desku za prodej 85 milionů alb a jako jediná zpěvačka v historii je oceněna Medailí prezidenta republiky, kterou jí v roce 1968 předává Charles de Gaulle.

Příliš mnoho sebevražd na jeden život

Přes bezkonkurenční úspěch však její soukromý život ničí řada osobních problémů, neúspěšných vztahů a tragédií. Začíná mít problémy s očima, podstoupí několik operací, a jak stárne, zoufale se pokouší najít pevný partnerský vztah.

Přestože ji milují miliony mužů, toho pravého, který by se jí stal v životě oporou, najít nedokáže. Navíc mnozí její blízcí a přátelé končí život sebevraždou.

Snoubence, italského zpěváka Luigiho Tenca (1938–1967), nachází mrtvého v hotelovém pokoji poté, co se jen pár dnů po oznámených zásnubách střelil do hlavy kvůli neúspěchu v pěvecké soutěži.

O měsíc později se sice pokusí i ona o sebevraždu, když se předávkuje, ale tentokrát ji ještě lékaři po pěti dnech komatu ze spárů smrti vyrvou. 

Manžel, přítel i milenec

Následují však další rány. Bývalý manžel Lucien Morisse (1929–1970) se zastřelí, blízký přítel, zpěvák Mike Brant (1947–1975), vyskočí z okna, bývalý milenec Richard Chanfray (1940–1983) se otráví výfukovými plyny.

Není divu, že se k nim jednoho dne, osamělá a fyzicky i psychicky zcela vyčerpaná, rozhodne přidat. V sobotu 2. května 1987 už zřejmě pohár osobní bolesti přeteče.

Na nočním stolku v ložnici svého luxusního pohádkového domu nechá vzkaz „Odpusťe mi, život se pro mě stal neúnosným,“ a předávkuje barbituráty. Tentokrát úspěšně.