Zatímco v Česku lidé zapalují svíčky, pokládají na hroby květiny a v tichosti vzpomínají na své blízké, jinde se svátek mrtvých mění v pořádně neobvyklou podívanou.

Někde zesnulí údajně rozdávají dětem hračky a sladkosti, jinde se nad hřbitovy vznášejí obří papíroví draci nebo rodiny pořádají hostiny přímo u náhrobků. Smrt tu není jen důvodem k truchlení.

Stává se součástí barevných oslav, při nichž se svět živých symbolicky propojuje se světem zemřelých.

Představte si, že se ráno probudíte a pod postelí najdete košík plný sladkostí, hraček a drobných překvapení. Na Sicílii to podle staré lidové tradice není práce rodičů, ale zesnulých příbuzných.

V noci z 1. na 2. listopadu totiž mrtví opouštějí hřbitovy, navštěvují své rodiny a nechávají dětem dárky ukryté v domě. Ráno se pak mění v napínavou honbu za pokladem.

Tradičními pochoutkami jsou barevné cukrové figurky zvané pupi di zucchero, marcipánové napodobeniny ovoce frutta martorana a sušenky ossa di morto, tedy kosti mrtvých. Některé staré sicilské příběhy ovšem obsahují také výhrůžku:

na zlobivé děti čeká struhadlo, kterým jim mrtví údajně obrousí chodidla. Smrt se tak v dětské představivosti mění v tajemného, ale štědrého návštěvníka.

Guatemala: Obří draci posílají zprávy předkům

V guatemalských městech Sumpango a Santiago Sacatepéquez se 1. listopadu odehrává podívaná, která připomíná obrovskou výstavu umění pod širým nebem. Nad hřbitovy a okolními prostranstvími se objevují gigantické papírové draky zvané barriletes.

Některé mají průměr až 22 metrů a jejich výroba zabere celé měsíce. Barevné obrazce z hedvábného papíru přitom nejsou pouhou dekorací. Nesou společenská, politická i ekologická poselství a podle místní tradice pomáhají živým komunikovat s předky.

V některých představách navíc jejich hluk a pohyb odhánějí zlé duchy. Když se draci vznesou do vzduchu, připomíná to obří barevné poselství směrem k nebi.

Tradice je natolik významná, že ji UNESCO v roce 2024 zapisuje na seznam nehmotného kulturního dědictví lidstva.

Ekvádor: Mrtví dostávají najíst přímo na hřbitově

V Ekvádoru se vzpomínání na zesnulé neobejde bez pořádného jídla. Rodiny přicházejí na hřbitovy s pokrmy, které měli jejich zemřelí příbuzní rádi, a společně u hrobů stolují.

Na stole nesmí chybět guaguas de pan, sladké pečivo ve tvaru lidských postav, často zdobené barevnou polevou. Název pochází z kečuánského slova pro dítě. Další specialitou je colada morada, hustý tmavofialový nápoj připravovaný z kukuřice, ovoce a koření.

Barvou připomíná krev a v tradičním pojetí symbolizuje spojení života a smrti.

Hřbitov se tak na chvíli mění v místo rodinného setkání, kde se vyprávějí příběhy, vzpomíná na společné chvíle a jídlo se stává symbolem pokračujícího vztahu k těm, kteří už nejsou mezi živými.