S galérami si vichr pohrává jako s dřevěnými třískami. Vesla se lámou a muži na palubách lodí propadají zoufalství. Ještě před několika okamžiky to byla hrdá válečná flotila. Posádky čekaly boj a krev. Zdá se však, že město nevěřících zachránila síla mimo tento svět!
Píše se rok 1571. Dalmatské město Korčula uchránil před vpádem osmanských vojsk ničivý božský vítr, který na dno Jadranu poslal celou invazní flotilu. Co o této události víme a jaké záhady jsou s touto událostí stále spojené?
Bouře zachránila Japonsko i Korčulu
Historie si jako božský vítr (kamikaze) pamatuje zejména dva mohutné tajfuny, které v letech 1274 a 1281 zničily invazní flotily mongolského vládce Kublajchána. Meteorologické události kataklyzmatických rozměrů tehdy zachránily Japonsko.
O několik století později však extrémně silná bouře zachraňuje i dalmatský ostrov Korčula. Lze mezi zkázou mongolského loďstva a zničením osmanské flotily u Korčuly udělat rovnítko? Ano, v obou případech zde přírodní živel výrazně a nečekaně zasáhl do dějin.
Osmané před branami města!
V případě Korčuly zde navíc zůstala i další záhada. Jaká? Navzdory tomu, že silná bouře z roku 1571 byla detailně popsána očitými svědky, archeologové stále nemohou najít její fyzické důkazy.
V průlivu mezi poloostrovem Pelješac a ostrovem Korčula nebyl nalezen jediný vrak, který by odpovídal příslušností k osmanské invazní flotile.
Co se stalo s galérami, které se zde kdysi měly potopit? Opravdu by po nich Jaderské moře dokázalo zakrýt všechny stopy, nebo se událost s božským akcentem odehrála trochu jinak?
Zázračný zásah Panny Marie
Božský vítr zachraňující v šestnáctém století Korčulu před Osmany byl vysvětlován náboženskou optikou. Křesťanským obráncům města i stejnojmenného ostrova se mělo dostat boží pomoci, a to díky zázračnému zásahu Panny Marie.
Meteorologové argumentují, že o silné severní větry, které v sobě skrývají ničivou energii, nebyla a není v Dalmácii nouze. Jak si však vysvětlit, že zatím nebyl na mořském dně objeven ani jediný vrak osmanské galéry?
Mořské sedimenty, nebo peklo?
Na tuto otázku odpovídají dvě teorie. První říká, že osmanská flotila nebyla potopena, ale pouze rozprášena. Poškozené lodě s vojáky se raději otočily ke Korčule zádí a odpluly pro snadnější kořist. Tuto teorii akcentuje i moderní historiografie.
Druhé vysvětlení se týká specifického charakteru mořského dna mezi Korčulou a pevninou, kde není nouze o rozsáhlé porosty mořské trávy – posidonie či nánosy sedimentů.
Vraky osmanských galér mohou být ukryty pod nimi. Nebo snad božský vítr lodě osmanských nájezdníků poslal rovnou do pekla? Kdoví… Záleží jen na vás a vaší míře racionality. V každém případě byla nečekaná bouře v roce 1571 pro Korčulu skutečný dar z nebes.
