Netečný výraz a plachý pohled uvězněný za brýlemi. Uši mu zkrášlují sluchátka, která zajišťují překlad. Oči upíná na svého obhájce, od něhož čekal, že by ho mohl ze šlamastyky vysekat. Ostřílený advokát ale nedokáže někdejšího nacistu zachránit před trestem smrti.
Být advokátem je někdy pořádná řehole, protože člověk musí hájit i někoho, kdo kolem zrovna nerozsévá dobro. EPOCHA se tentokrát navlékne do obleku, utáhne kravatu a vyrazí za právníky, jež si najmuli lidé s rukama od krve.
Čistě profesionálně
Kdo: Otto Stahmer
Koho hájil: Hermann Göring
Nebýt onoho klíčového procesu, Otto Stahmera (1879–1968) by možná znalo jen pár zapálených studentů práv a také jeho někdejší kolegové. To se však změní, v Norimberku se bije jako lev za Hermann Göringa (1893–1946).
Velká kariéra
V Hamburku zvládne střední školu, poté se přes Berlín přesouvá do Kielu, kde v červnu 1902 složí právnické zkoušky. Tehdy netuší, že největší výzva jeho kariéry ho bude čekat až o 40 let později.
Paragrafy miluje, a tak za pitvání trestního práva dokonce získá doktorát. Od března 1907 už pracuje ve vlastní kanceláři a dotáhne to až na vyhledávaného odborníka.
Jako kapacita přežije druhou světovou válku, neulpí na něm nacistický škraloup, a tak se téměř okamžitě stává prezidentem advokátní komory pro Šlesvicko-Holštýnsko. Jeho jméno plní titulky v souvislosti s Norimberským procesem.
Spojenci chtějí viníky války tvrdě potrestat, zároveň jim umožní férové podmínky pro spravedlivý soud. Vzniká seznam obhájců, které si nacisté mohou najmout. Bývalý říšský ministr letectví na cár papíru pohlédne a vidí Stahmerovo jméno – to jediné totiž zná!
Pouští se okamžitě do práce. Tvrdí, že jeho mandant nechtěl válku s Velkou Británií a často zpochybňoval Hitlerovy rozkazy. Údajně se snažil řešit konflikty diplomaticky a chránil jedince před represemi.
Za tímto účelem pozve Stahmer jako svědky bývalé členy Luftwaffe. Ani to nepomůže a Göring byl odsouzen k smrti.
Z hvězdy psancem
Kdo: Ramsey Clark
Koho hájil: Charles Taylor, Saddám Husajn a Muammar Kaddáfí
V rámci kariéry dosáhne nejvyšší mety, protože Ramsey Clark (1927–2021) zastává funkci ministra spravedlnosti. Poté začne americkou vládu kritizovat a bojuje proti ní.
Ve stopách otce
Prakticky celá rodina Clarků hoví právu, a tak je jasné, jakou cestou se vydá Ramsey. Odpromuje v Chicagu, kde přednášející upozorňují na výjimečný talent.
Od roku 1950 se už představuje jako právník, o pět let později působí u Nejvyššího soudu USA. Pokračuje dál, protože v závěru 60. letech minulého století si ho jako svého šéfa resortu spravedlnosti vybírá prezident Lyndon B. Johnson (1908–1973).
V Clarkův prospěch hovoří revize volebního práva či zákon o občanských právech.
Místo opustí ve chvíli, kdy se moci chopí Richard M. Nixon (1913–1994), Clark totiž nesouhlasí s americkou politikou, na mušku si bere hlavně válku ve Vietnamu a stále praktikující tresty smrti.
Veřejnosti se ztratí z očí a vynoří se v roce 1979, kdy vypuká krize kolem amerických rukojmí v Íránu. Do Teheránu ho však nepustí.
Přeskočilo mu…
Clark začne na každém kroku plivat jedovatou slinu na politiku své vlasti. Kritizuje například soud s Husajnem, iráckému diktátorovi pomáhá a tvrdí, že proces je pod americkou taktovkou. Za jeho plamenný projev ho dokonce vykáží z místnosti.
„Nadějný prokurátor se změnil na divného tuláka,“ klepají si na čelo kolegové. Ukáže na něj rovněž Miloševič, jejich pouto se projeví po smrti srbského politika, protože Clark dorazí na jeho pohřeb. Zapojí se do hájení Charlese Taylora (*1948).
Zuby nehty brání, aby nebyl liberijský autoritář, jež má na svědomí tisíce životů, vydán do USA. Neúspěšně. Několikrát Clark navštíví také Muammara Kaddáfího (1942–2011).
Sám tvrdí, že skutečně férový proces je pravou zkouškou demokracie, a tak se zastává i bývalých nacistů.
V záři reflektorů
Kdo: Alan Dershowitz
Koho hájil: O. J. Simpson, Jeffrey Epstein, Harvey Weinstein
Dlouhých 49 let přednáší ústavní a trestní právo na Harvardské univerzitě. Mezitím si Alan Dershowitz (*1938) stihne udělat jméno a znají ho i obyčejní lidé.
Mistr odvolání
„Učitele mi říkali, abych dělal něco, co vyžaduje prořízlou pusu a žádný mozek, a tak jsem se stal právníkem,“ glosuje své začátky. Z Brooklynu ho kroky vedou na Yale, později získává profesuru, a to mu ještě není ani třicet!
Přesídlí na Harvard a vedle akademické kariéry se zajímá o nejednoznačné a složité případy. Jedním z prvních klientů se stává britský aristokrat Claus von Bülow (1926–2019).
Ten si bere bohatou manželku Marthu Sharpovou (1931–2008), jenže žena je v roce 1980 objevena v kómatu. Údajně se předávkovala inzulinem a okolí okamžitě ukáže na jejího manžela. Pár má krizi, oba mají milence.
Dershowitz později přizná, že si myslí, že von Bülow je skutečně vinen, jenže pak zanoří nos do spisu a zjistí celou řadu nejasností. Von Bülowa odsoudí, Dershowitz zajistí odvolání a jeho mandant je osvobozen.
Další přelom přichází v červnu 1994, tehdy někdo zavraždí Nicole Brownovou (1959–1994) a Rona Goldmana (1968–1994). Vše nasvědčuje tomu, že zabíjel Brownové bývalý manžel, tedy hvězdný fotbalista O. J. Simpson (1947–2024).
Delikvent v problémech
Rozjíždí se právní mašinérie a Simpson si najme hvězdný tým advokátů a Dershowitz mezi nimi nesmí chybět. On sám má na starosti strategii obhajoby a argumenty při odvolání. Zpochybní například DNA důkazy a manipulaci s některými stopami.
„Na tento případ nikdo nezapomene,“ sám však později připustí, že nešlo o nejdůležitější proces jeho kariéry. Jméno ostříleného právníka se hodně přetřásá i teď, protože v roce 2006 se na něj obrátí Jeffrey Epstein (1953–2019).
Policie ho nařkne ze sexuálních deliktů, Dershowitz zařídí svému klientovi luxusní dohodu. Přizná vinu a stráví 18 měsíců ve fešáckém kriminálu, na oplátku jsou všechna vyšetřování zastavena. Dershowitz později prohlásí, že činu lituje.
CV mu ale kazí i další sexuální násilník – producent Harvey Weinstein (*1952). Ne všichni klienti jsou ze sekce záporáků, protože hájí například práva boxera Mikea Tysona (*1966).
Četné aféry Dershowitze nezlomí, a tak mu třeba věří i americký prezident Donald Trump (*1946).
Předem prohraný boj
Kdo: Robert Servatius
Koho hájil: Fritz Sauckel, Adolf Eichmann
Málokoho by něco takového napadlo. Patnáct let po válce stojí před soudem někdejší nacista a hájí ho bývalý voják wehrmachtu Robert Servatius (1894–1983).
Tři neúspěchy
Ještě než dá svůj život na oltář spravedlnosti, usalaší se v zákopech první světové války. Působí u dělostřelectva a domu píše radostné dopisy, jak si vřavu užívá. Uniformu později odloží a v Bonnu z něj udělají právníka.
Od roku 1925 už si na živobytí vydělává účastmi u soudu. Čím dál více ho fascinuje Sovětský svaz, kam dokonce na pár týdnů vycestuje. To mu později moc nepomůže, protože nacisté ho vnímají jako osobu, která smýšlí protistátně.
Krouží kolem něj gestapo, Servatius odolá a jako expert na obchodní právo navíc odmítá členství v NSDAP. Jenže za druhé světové války ho znovu zavolá armáda a on jí vyslyší.
Po roce 1945 se nachomýtne k Norimberskému procesu, kde zastupuje Fritze Sauckela (1894–1946), muže odpovědného za totální nasazení. „Pouze plnil úkoly,“ souká ze sebe Servatius, soud se mu vysměje a jeho klienta pošle na popraviště.
Úspěch nemá ani v případě nacistického lékaře Karla Brandta (1904–1948). Život mu změní rok 1960 a může za to izraelský Mossad, jenž z Argentiny unese Adolfa Eichamnna (1906–1962). Bývalý nacista má na výběr ze tří právníků – sáhne po Servatiusovi.
Ten však musí dodat potvrzení, že nebyl v NSDAP a Izrael následně souhlasí. Obhajobu opírá o to, že Izrael nemá právo Eichamnna soudit, protože byl unesen a některé skutky jsou promlčené. Snaží se, avšak marně. Eichamanna popraví, Servatius obratem obdrží 30 tisíc západoněmeckých marek.
