Pachatel odejde, zahladí stopy a doufá, že ho nikdo nikdy nedopadne. Jenže na místě činu může zanechat něco, co nevidí ani zkušený kriminalista:
nepatrné množství biologického materiálu s DNA. V 80. letech 20. století se zrodí metoda, která mění vyšetřování vražd, odhaluje skutečné pachatele a někdy zachraňuje nevinné před vězením.
Její první velký triumf přitom začíná dvěma zavražděnými dívkami, jedním falešným přiznáním a vědcem, který původně vůbec neplánuje pomáhat policii. Píše se rok 1984 a britský genetik Alec Jeffreys (*1950) pracuje na univerzitě v Leicesteru.
Zkoumá dědičné rozdíly v lidské DNA, když si všimne, že určité úseky genetického materiálu vytvářejí mimořádně proměnlivé vzorce. Právě ty mohou pomoci rozlišit jednotlivé lidi.
Vzniká takzvaný genetický otisk, předchůdce dnešního forenzního profilování DNA. Nejde o přečtení celého lidského genomu, což by bylo zbytečné i nesmírně nákladné.
Vědci porovnávají vybrané proměnlivé úseky DNA a hledají shodu mezi biologickou stopou a vzorkem konkrétního člověka.
Výjimkou jsou například jednovaječná dvojčata, která mají prakticky totožnou DNA. Zpočátku se metoda používá také při ověřování příbuzenských vztahů. Brzy se však ukáže, že může odpovědět i na otázku, která pronásleduje kriminalisty po celém světě: Kdo zanechal tuto stopu na místě činu?
První vrah, kterého usvědčí DNA
V anglickém hrabství Leicestershire se vyšetřují dvě vraždy patnáctiletých dívek.
Lynda Mannová umírá v roce 1983, Dawn Ashworthová v roce 1986. Podezřelý Richard Buckland se k druhé vraždě přiznává, jenže genetický rozbor přinese šokující výsledek:
biologické stopy z obou případů patří témuž muži, ale Buckland to není. DNA tak poprvé nejen pomáhá hledat vraha, ale zároveň vyvrací přiznání podezřelého. Policie následně organizuje rozsáhlé dobrovolné testování místních mužů.
Do hledání se zapojí tisíce lidí. Skutečný pachatel Colin Pitchfork se pokouší testu vyhnout tím, že za sebe pošle kolegu. Podvod nakonec vyjde najevo a jeho vlastní DNA odpovídá stopám z obou vražd. V roce 1988 dostává doživotní trest.
Kriminalistika získává přelomový důkaz a svět první případ, v němž genetické profilování pomáhá usvědčit vraha.
Od sériových vrahů až k dávno uzavřeným případům
Od té chvíle se možnosti genetické kriminalistiky rychle rozšiřují. Americký sériový vrah Gary Ridgway, známý jako Green River Killer, je dopaden v roce 2001 mimo jiné díky porovnání DNA z míst činů.
Přiznává se k desítkám vražd žen a dívek. Další slavný případ přichází v roce 2018, kdy vyšetřovatelé identifikují Josepha Jamese DeAngela, takzvaného Golden State Killera. Tentokrát jim pomáhá genealogie:
genetický profil z místa činu porovnávají s údaji dostupnými v genealogických databázích, hledají vzdálené příbuzné a postupně zužují okruh podezřelých.
DeAngelo se později přiznává k 13 vraždám a dalším trestným činům. DNA však není kouzelná křišťálová koule. Sama o sobě nemusí dokazovat, kdy, jak ani proč se biologická stopa na určité místo dostala.
Může být přenesena i nepřímo a její vyhodnocení vyžaduje odbornou interpretaci. Právě proto se kombinuje s výpověďmi, časovou osou, dalšími důkazy a pečlivým vyšetřováním.
Z nepatrné biologické stopy se tak stává jeden z nejmocnějších nástrojů moderní kriminalistiky, nástroj, který dokáže po desetiletích otevřít zapomenutý případ, ale také prokázat, že podezřelý zločin nespáchal.
