Pachatel zločinu si může vzít rukavice, kapuci i roušku. Boty ale obvykle nechává doma jen málokdy.

Každý krok přitom zanechává stopu a zkušený kriminalista v ní nevidí jen špinavou šlápotu, ale vzorek podrážky, velikost, opotřebení, škrábance i cestu, kterou člověk místem činu prochází.

Právě z této nenápadné stopy se postupně stává významný nástroj forenzní vědy.

Na první pohled vypadá otisk boty poněkud nudně. Pár gumových špuntů, nějaké rýhy a možná logo výrobce. Jenže kriminalista se na něj dívá jinak. Nejprve zjišťuje třídu obuvi, tedy velikost, tvar a vzor podrážky, které vznikají už při výrobě.

Pokud stopa odpovídá například určitému typu tenisek, vyšetřovatel ještě nemá pachatele. Stejných bot totiž mohou existovat tisíce. Pak ale přichází zajímavější část.

Jakmile člověk botu používá, podrážka se začne opotřebovávat. Přibývají škrábance, zářezy, oděrky a další náhodné změny. Právě tyto takzvané individuální charakteristiky mohou být při porovnání mnohem cennější než samotný tovární vzorek.

Indičtí odborníci Jasjeet Kaur a G. S. Sodhi ve své práci upozorňují, že opotřebení závisí mimo jiné na povrchu, po kterém člověk chodí, i na způsobu jeho chůze. Podrážka tak postupně získává něco jako vlastní „životopis“.

Z louže může vzniknout mapa pohybu

Kriminalista proto stopu nejen změří, ale také fotografuje, dokumentuje a podle okolností zajišťuje. Zajímá ho délka, šířka, tvar a vzor podrážky, ale také například to, zda je některá část výrazněji obroušená.

Série stop může navíc ukázat směr pohybu, délku kroku nebo způsob, jakým člověk místem prochází. U bosých stop se zase sledují anatomické zvláštnosti chodidla; forenzní podiatrie pracuje například s deformitami, zářezy, mozoly či dalšími individuálními znaky.

Z obyčejné šlápoty se stává kriminalistická detektivka. Jediná stopa může říct poměrně málo. Desítky stop už mohou vytvořit příběh: člověk přichází, zastavuje, otáčí se a odchází.

Někdy navíc zanechá na místě činu takzvané náhodně získané znaky, třeba drobný zářez v podrážce, který se při porovnání objeví i na botě podezřelého. Jde o porovnávání výrobního vzoru s později vzniklými stopami opotřebení, škrábanců a zářezů.

Sherlock Holmes čte z podrážky? Raději opatrně

Filmy někdy vytvářejí dojem, že kriminalista přiloží botu ke stopě, zamračí se a za tři sekundy zná pachatele. Věda je méně efektní, a právě proto zajímavější. Shoda vzoru ještě automaticky neznamená, že stopu zanechal konkrétní člověk.

Stejný model bot může nosit obrovské množství lidí a kvalita stopy se může výrazně lišit. Současná věda proto řeší také otázku, jak spolehlivě lze závěry z takových porovnání formulovat.

Rozsáhlý systematický přehled publikovaný v časopise Forensic Science International v roce 2024 upozorňuje, že je stále potřeba více výzkumu, zejména pokud jde o jednotné a transparentní vyhodnocování významu shody.

Studie odborníků z West Virginia University navíc ukázala, že výsledky různých výzkumníků nejsou dokonale shodné. Forenzní věda se tedy snaží nejen najít podobnost, ale také přesně říct, jak silný důkaz tato podobnost skutečně představuje.

Z boty se stává překvapivě upovídaný svědek. Neřekne jméno svého majitele, neumí popsat jeho tvář a rozhodně nemůže sama „ukázat prstem“ na pachatele, ale i tak toho řekne dost.