Je 21. června roku 1689. Pražskými uličkami se prohání vítr. V Kaprově ulici vypuká zmatek. Hostinec U Černého orla hoří! Plameny vzápětí přeskočí na protější truhlárnu. Kostelní zvony u svatého Valentina se rozezní na poplach. Lidé běží pro připravená vědra. Jenže ty přes jasná nařízení zejí prázdnotou…

Francouzský Král Slunce Ludvík XIV. (1638–1715) nastoluje krvavou politiku. Že Španělé využívají janovský přístav? 12 dní ho bombardujte! Civilisté? Povraždit. Že Španělé zničili dvě francouzské stodoly ležící na hranicích země? Vypalte 20 vesnic!

A co se Svatou aliancí bojující proti Osmanům? Nepodporovat, naopak přilepšit potají Turkům. Jen ať nepřítele zaměstnají. Ludvík si totiž zrovna brousí zuby na Falcko (dnes z většiny území spolkové země Porýní-Falc). Vyšle do něj na 30 000 mužů.

Pro barbarskou strategii získá francouzský král přezdívku Turek západu. Roku 1688 jeho vojsko vypaluje jedno německé město za druhým. Na řadě by mohly být Čechy…

Verbíři s granáty

Strahovskou bránou vkročí do Prahy skupina mužů v uniformách císařské pěchoty. „Ti jdou verbovat,“ napadne každého. Setník Sedmihradský předloží listiny, které stráže uchlácholí, že je vše v pořádku. Jsou falešné. A v pořádku brzy nebude vůbec nic.

Druhý den zařídí Sedmihradský několika ze svých mužů ubytování U Černého orla. Další si hledají nocleh zdánlivě náhodně napříč Prahou.

Setník s pár blízkými zůstává v zájezdním hostinci U tří zvonků v Mostní ulici na Malé straně, který má v té době francouzského majitele. Zdejší sklep se promění ve zbrojní manufakturu. Vyrábí se tu granáty a patrony.

Jako první má podle plánů lehnout popelem stále značně dřevěné Staré a Nové město.

Tady bude dauphinovo!

Již při vstupu do města odevzdá Sedmihradský důležitou listinu veliteli vojenské stráže, aby ji předal pražským místodržícím.

Má jít o ostré psaní od Ludvíkem favorizovaného generála Ezéchiela du Mas (1630–1704), kde se krom hrozby přímého vojenského útoku údajně také píše, že „francouzský dauphin si posadí na hlavu českou korunu!“.

Císař a český král Leopold I. (1640–1705) osobně nakazuje veřejné spálení hanebného listu katem na staroměstském rynku. Na to čeká Sedmihradský se svou zhruba třicítkou záškodníků. „Tento malý oheň udělá oheň veliký!“ vykřikne směrem ke katovi.

Jeho muži se rozejdou po skupinkách pro granáty a poté na přesně určená místa. Schyluje se k události, která je dodnes označována za nejhorší teroristický útok na Prahu v dějinách!

Počítáme mrtvé

Během 24 hodin padne popelem novoměstské obecní mlýny s pilou a vodárnou, i zástavba v místě dnešních ulic Na Poříčí, Dušní, Petrská čtvrť a další. Štěstím v neštěstí je, že vítr vane k Vltavě – Nové město je díky tomu zachráněno.

I tak ale v Praze shoří na 766 obytných domů, šest kostelů a klášterů a 10 synagog! Během dne vyděsí Pražany ohromná rána. Až půjdete na procházku pražskými uličkami, můžete se stavit v Malé Štupartské ulici. Najdete tu Baziliku svatého Jakuba Většího.

Ona rána značí zřícení mohutné klenba! Místo gotického svatostánku tu proto dnes najdete barokně přestavěný. Ostatně, masivní oheň uspíší barokizaci celé metropole. Požár si ovšem vyžádá i řadu lidských životů.

Hovoří se o 150 až 174. Z většiny jde o židovské obyvatelstvo, které se schová i s cennostmi v jedné z deseti shořelých synagog.

Kdo za to vlastně může?

Dne 1. července 1689 hlásí pražský Apelační soud císaři, že za podpálení Prahy mohou Francouzi – a že byl dokonce jeden zajat a přiznal se! A kde se v případu vzali Češi? Má jit o zajaté vojáky, kteří v rakouském vojsku nedostali slíbený žold.

Zakladatelem požáru má být Vavřinec Procházka, který bude s dalšími třemi viníky upálen. Je ale možné, že je v rámci protifrancouzské hysterie i s ostatními donucen mučením ke smyšlenému doznání…