Představte si, že někdo zmáčkne obří kosmické tlačítko a místo Slunce se uprostřed naší soustavy objeví černá díra, přesně stejně hmotná jako naše hvězda. První překvapení? Země by se nikam nezřítila. Žádné okamžité „šup a jsme uvnitř“, žádný kosmický vysavač.

Planeta by dál poslušně obíhala po své dráze. Jenže pak by přišel problém, proti kterému je černá díra skoro ta méně zajímavá část příběhu: zmizelo by Slunce. Podle odborníků z NASA by se gravitační poměry v okolí Země prakticky nezměnily.

Pokud by černá díra měla stejnou hmotnost jako Slunce, její gravitace by naši planetu držela na stejné oběžné dráze a Země by kolem ní dál kroužila přibližně stejně jako dnes. NASA dokonce upozorňuje, že černá díra není žádný kosmický vysavač.

Z dostatečné vzdálenosti působí gravitačně stejně jako jakýkoli jiný objekt stejné hmotnosti.

Teď jeden opravdu bizarní detail. Sluneční černá díra by byla proti našemu dnešnímu Slunci neuvěřitelně malá. Její Schwarzschildův poloměr by činil zhruba tři kilometry, zatímco poloměr Slunce je téměř 700 000 kilometrů.

Místo obrovské žhavé koule bychom tedy měli gravitačního drobečka s hmotností celého Slunce. Jenže právě proto by nás neměla „vcucnout“. Aby Země spadla do černé díry, musela by se dostat nesrovnatelně blíž.

Teprve potom začíná opravdový průšvih

Problémem není gravitace. Problémem je světlo a teplo. Černá díra sama nesvítí jako hvězda, takže by Slunce během okamžiku přestalo poskytovat energii, na které je pozemský život závislý.

„Sluneční soustava v temnotě“ je přesně scénář, který popisují i odborníci NASA. Regina Caputo z NASA v podcastu Curious Universe shrnuje situaci jednoduše: planety by pokračovaly ve svých drahách, ale bez světla by nastal pořádně nepříjemný scénář.

Na Zemi by přitom světlo nezmizelo okamžitě. Poslední sluneční paprsky by k nám dorazily ještě asi 8 minut a 20 sekund po přeměně. Pak by se definitivně setmělo.

Rostliny by přišly o fotosyntézu, která je základem většiny potravních řetězců, a postupně by začala klesat teplota. Oceány by se ochlazovaly pomaleji než pevnina, takže by nějakou dobu fungovaly jako obrovská tepelná zásobárna.

Život by tedy nezmizel během jednoho večera, ale civilizace by se dostala do problémů opravdu monumentálních rozměrů.

Ledová planeta, která obíhá svého neviditelného pána

Po týdnech, měsících a letech by se Země měnila v čím dál chladnější svět. Povrchové ekosystémy by utrpěly katastrofální ránu, zemědělství by prakticky skončilo a oceány by postupně začaly na povrchu zamrzat. Pod ledem by však život nemusel zmizet úplně.

Na Zemi existují organismy schopné přežívat bez slunečního světla díky chemické energii, například v okolí hlubokomořských hydrotermálních průduchů. A co černá díra? Ta by se mezitím nijak dramaticky nehonila za Zemí.

Pokud by neměla kolem sebe dostatek hmoty, kterou by mohla aktivně pohlcovat, zůstávala by v centru soustavy jako mimořádně nenápadný gravitační obr. Nemuselo by tedy dojít k tomu, že díra Zemi spolkne. Stačilo by ale, že by přestalo svítit Slunce. A právě to je možná nejděsivější vlastnost celého hypotetického experimentu.