Vědci hledají lék na anginu pectoris, tedy bolest na hrudi způsobenou nedostatečným prokrvením srdce. Místo převratného srdečního přípravku ale během testování narazí na účinek, který je poněkud… nečekaný.

Molekula, která má pomáhat srdci, začíná dělat něco úplně jiného. Z laboratorního outsidera se postupně stává jedna z nejslavnějších tabletek na světě.

Píše se druhá polovina 80. let 20. století a ve výzkumných laboratořích společnosti Pfizer v anglickém Sandwichi se vědci snaží najít nový lék proti srdečním a cévním onemocněním.

Zaměřují se na enzym PDE5 a hledají látku, která by dokázala uvolnit cévy a zlepšit průtok krve. Jednou z nadějných molekul je sloučenina s poněkud nepoetickým názvem UK-92,480.

Dnes ji známe jako sildenafil. V laboratorních testech vypadá slibně, a tak v roce 1991 vstupuje do klinického zkoušení. Jenže když přijde na anginu pectoris, žádná velká revoluce se nekoná. Účinky na srdce nejsou tak výrazné, jak výzkumníci doufají.

Lék se začíná tvářit jako kandidát na elegantní vědecký neúspěch. Jenže pak si lékaři všimnou něčeho, co rozhodně není v původním zadání. Někteří účastníci hlásí erekci. Najednou je jasné, že tahle molekula není úplně k ničemu.

Vedlejší účinek, který dostane hlavní roli

Tady přichází chvíle, kdy se farmaceutický výzkum stává skoro situační komedií. Vědci původně sledují tlak, průtok krve a účinky na srdce. Teď je ale potřeba položit poněkud choulostivou otázku: Co přesně se s těmi pacienty děje?

Výzkumníci proto začínají nový účinek systematicky zkoumat. Ian Osterloh, lékař z Pfizeru, který se později významně podílí na klinickém vývoji sildenafilu, patří mezi klíčové postavy tohoto obratu.

První pilotní studie zaměřená přímo na poruchu erekce probíhá koncem roku 1993. Výsledky už nejsou žádná laboratorní kuriozita. Ukazuje se, že látka skutečně zlepšuje erektilní funkci. Vědci zároveň začínají chápat, proč:

sildenafil blokuje PDE5, čímž prodlužuje účinek cGMP, látky, která pomáhá uvolňovat hladkou svalovinu a zvyšovat průtok krve v topořivých tělesech. Z původně nechtěného „vedlejšího efektu“ se tak stává hlavní terapeutický účinek.

Tableta, která změní farmaceutickou historii

Další testování potvrzuje, že sildenafil funguje při erektilní dysfunkci u různých skupin mužů. Do září 1997 už proběhne více než 60 klinických studií, kterých se účastní přes 5000 mužů. A teď už není pochyb:

molekula, která měla pomáhat především s cévami a srdcem, našla mnohem slavnější uplatnění jinde. Dne 27. března 1998 americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv schvaluje Viagru jako léčbu erektilní dysfunkce.

Na trhu se objevuje modrá tableta a svět okamžitě pochopí, že farmaceutický marketing právě dostává nový význam.

Zajímavé přitom je, že příběh tím nekončí. Sildenafil se později ukazuje jako užitečný také při plicní arteriální hypertenzi a v roce 2005 získává pro tuto oblast další schválené použití.

Z léku, který měl původně pomáhat proti angině pectoris, se tak stává učebnicový příklad takzvané serendipity – vědeckého objevu, při němž badatelé hledají jednu věc a cestou narazí na něco úplně jiného. Tentokrát je to něco, co se rozhodně nedá přehlédnout.