Za 67 let riskne let v podvozkové šachtě letadla už pár stovek černých pasažérů –výhradně muži. Někdo přežije, většinou ale padají z nebe v podobě rampouchů.

V životě neseděl v letadle. Jeho první let ale bude i posledním. V lednu 2007 se 17letý Samuel Benjamin nasouká do podvozkové šachty Boeingu 747 British Airways. Vyhne se masivní pneumatice a ještě masivnější hydraulice.

Ve svetru a kalhotách nabere směr Londýn… Tady ale nevyskočí a ani nevypadne ze šachty podvozku hluboce zmražen jako většina černých pasažérů…

Stowaways

Pokračuje na dalších pěti dálkových letech: Londýn – Singapur, Singapur – Londýn, Londýn – Hongkong, Hongkong – Londýn a nakonec Londýn – Los Angeles.

Teprve v Kalifornii je jeden technik o něco pečlivější, takže po šesti dnech Jihoafričana objeví zaklíněného v podvozku.

Dohromady nalétá kolem světa přes 65 000 km a poslední cestu stráví v úložném prostoru pod víkem rakve, za kterou jeho rodina bude muset zaplatit 100 000 korun!

Stane se jedním z nejznámějších černých pasažérů (takzvaných stowaways), kteří riskují život a 50stupňové mrazy v šachtě s 80procentním úbytkem tlaku vzduchu. Většina nevydrží…

Mrtvý letí dolů

V září 2012 spadne z nebe 30letý muž na londýnskou čtvrť Mortlake mezi dvě zaparkovaná auta. Podle vyšetřovatelů letěl téměř kolmo, a to, co z něj zbylo, připomínalo jen kus neurčité hmoty se spoustou ztuhlé krve kolem.

Dopadne před okna Billa Watsona. „Ozvala se rána, znělo to jako autonehoda… Tělo vypadalo, jako by je někdo přetočil naruby. Bylo úplně zkroucené.

První, co mě napadlo, že muselo spadnout z hrozné výšky.“ Konkrétně asi z 600 metrů, kdy letadla vysouvají podvozky. Mortlake leží přesně v místě koridoru, kudy den co den klesá na největší vzdušný přístav Evropy, londýnský Heathrow, stovky letadel. Stejné je to ve Frankfurtu, Atlantě, Los Angeles, Paříži, Sydney…

Hypotermie, hypoxie

Aby se uspořilo palivo, vystoupají letadla do letové hladiny 10 000 metrů během nějakých 20 minut. Vládne tu mráz –50 °C a pokud černého pasažéra nerozmačká hydraulické zařízení, zůstane přilepený na 1,8 metru velké pneumatice.

Na pár minut to je jeho jediný zdroj tepla. Už při okolní teplotě –30 °C ale tělo přepíná na nouzový režim. Zpomalí se dech i tlukot srdce, krev ztrácí tlak. Svaly se roztřesou, chtějí vyprodukovat teplo, ale při ztrátě čtyř stupňů (32 °C) rezignují a tuhnou.

Během masivní hypotermie (podchlazení) klesá tělesná teplota na 28 °C za pár minut. Protože oběhový systém se snaží držet teplotu hlavně u důležitých orgánů, první a nejvíc ochlazované jsou končetiny. Otékají, v řečištích se městná krev, zmodrají a rudnou.

Jestliže někdo vydrží víc než 4 hodiny, rovná se to zázraku… Federální letecký úřad Spojených států spočítal, že mezi roky 1947–2014 zkusilo štěstí už 103 černých pasažérů na 92 letech. Přežije pouze 24 osob!

Štěstí přeje bláznům

I přes 76procentní pravděpodobnost úmrtí jsou však známy neuvěřitelné případy přežití. Třeba 24letého Fidela Maruhina, který před 15 lety vyskočil v tahitském Papeete do šachty jumbo-jetu Boeing 747 a chtěl se dostat do Paříže.

Přežije letovou výšku 12 000 metrů po dobu osmi hodin a objeví ho při mezipřistání v Los Angeles s omrzlinami a tělesnou teplotou 26 °C. V roce 1990 zase přečkají 5hodinový let dva muži z Trinidadu do Toronta.

A věkový rekord drží devítiletý Mongol, který spolu s 12letým kamarádem vyleze v roce 1996 v Ulánbátar do podvozku Lockheedu C-141B amerického letectva a objeví je na vojenské základně Kadena v Japonsku. Devítiletý kluk přežije, 12letý takové štěstí nemá.