Kolik je hodin? Správná a univerzální odpověď zní: Záleží na tom, v jakém časovém pásmu se zrovna nacházíme! Pak už je všechno jasné. Anebo není?
Poledne je ve chvíli, kdy máme Slunce nejvýše nad hlavou. Podle toho se seřídí hodiny na věži kostela a všichni to vezmou na vědomí. Jenže na jiném kostele, v jiném městě, je čas trochu jiný!
Dlouho to nevadí, dokud se vznikem železnice nezačnou lidé více cestovat. Jak teď poznat, v kolik hodin z různých stanic vlak odjíždí?
Nadějně to začne vypadat v roce 1879, kdy kanadský inženýr a vynálezce Sandford Fleming (1827–1915) přijde s návrhem 24 časových pásem. Teď už bude pořádek! Není to však tak jednoduché, jak se zdá…
Evropa a vzpomínka na válku
Ještě v první polovině 20. století je čas na starém kontinentu rozdělen pěkně podle geografické polohy – na západoevropský (základní neboli greenwichský, GMT), středoevropský (+1 hodna) a východoevropský (+2 hodiny).
To se však během druhé světové války nelíbí Německu a zavede stejný čas do všech okupovaných zemí. Včetně Francie, Belgie či Nizozemska, které byly dosud ve stejném pásmu jako Velká Británie a měly o hodinu méně.
Vše završí generál Franco (1892–1975), který se rozhodne k „německému“ času přiřadit i Španělsko. Dodnes je tak například v Portugalsku, i když leží na stejném místě jako Španělsko, nelogicky o hodinu méně.
Moc velká i moc malá
Co když jsou ale některé země tak velké, že se do jednoho časového pásma nevejdou? USA, Kanada nebo Rusko jsou rozdělené na více časů, oproti tomu Čína, Indie nebo Argentina mají na celém území stejný.
A především v Číně, do níž by se vešlo časových pásem pět, to působí trochu absurdně.
Nejen, že na západě země vychází Slunce v zimě až v 10 hodin, ale zatímco třeba v Thajsku mají pořád sobotu, daleko na západ od něj v Číně, kde by mělo být méně, mají už neděli!
V jiných případech jsou časová pásma zas příliš malá. Třeba ostrov Märket mezi Švédskem a Finskem, který patří oběma státům, má dvě časová pásma. I když s rozlohou 0,033 km² není větší něž 5 fotbalových hřišť.
Celé hodiny nestačí!
Zeměkoule je rozdělená na časová pásma po hodinách. Někde si to však komplikují trochu víc, třeba v Austrálii. Při zavádění standardního času se snaží o to, aby poledne v největších městě co nejvíce odpovídalo skutečné nejvyšší poloze Slunce.
Na východě, v Sydney a Melbourne, je tedy stanoveno pásmo GMT+10, na západě, v Petrhu, GMT +8.
Jak to ale vyřešit ve městě Adelaide, které není uprostřed, ale blíže k východu? Výsledkem je kompromis a netypické pásmo GMT + 9:30. Ještě podivnější je to pak v Nepálu, kde ke koordinovanému světovému času přidávají 5 hodin a 45 minut.
Cestování v čase?
Když výprava portugalského mořeplavce Fernão de Magalhãese (1460–1521) obepluje celou Zemi směrem na západ, po návratu zjistí, že jim v kalendáři schází jeden den. A kdyby to vzali opačně? Pak jim zase bude jeden přebývat.
Právě z toho důvodu je stanovena mezinárodní datová hranice, která vede přibližně 180. poledníkem, tak, aby nezasáhla pevninu. Kdybyste se nacházeli přímo na ní a posunuli se o metr na západ, bude tam stejně hodin, ale o den později!
Některé ostrovy v Tichém oceánu však pravidlo nedodržují a hodiny pořád přičítají. Třeba Samoa, Tokelau a Tonga jsou o 13 hodin napřed oproti Londýnu. Kiribati dokonce až od 14 hodin, a díky tomu je prvním místem na světě, kde se slaví nový rok!
