Rybník na nejmenovaném místě v Čechách. Zdejší voda láká v horkém dni na osvěžení mezi listy leknínů. Z vody právě vystupuje mladá žena. Náhle se jí tvář křiví bolestí i úlekem. Z mělčiny do hloubky rychle uniká štíhlé rybí tělo. Co zaútočilo na plavkyni?

Lékař na pohotovosti později vystavuje zprávu o ošetřeném záhadném zranění. Zavrtí nevěřícně hlavou a napíše, že pacientka byla pokousána rybou… Žraloci ve sladkých vodách Evropy nežijí. Mám se však obávat jiných predátorů?

Podívejme se trochu do nedávné minulosti. Jaké „čelisti“ jsou pro nás hrozbou?

Candát, štika, sumec

Jezero Lago Maggiore na švýcarsko-italském pomezí. V roce 2009 zde agresivní candát pokousal šest lidí, než byl zlikvidován policejními potápěči. Některá kousnutí byla až deset centimetrů dlouhá.

Již v roce 2000 však přišla zpráva o útoku v rekreačním jezeře u nizozemského města Emmen, kde agresivní štika pokousala dvě děti. Podobné případy se prokazatelně staly i ve Francii či Rakousku.

V našem geografickém prostředí plní představu vodních „obrů“ a vrcholových predátorů štiky (Esox lucius) a sumci (Silurus glanis).

Navzdory velikosti jsou to prý celkem mírumilovní tvorové. Najdou se ale výjimky. Jaké? V roce 2008 zaútočil sumec na plavkyni v berlínském jezeře Schlatensee.

Odborníci dali tento útok do souvislosti s chováním sumců v okamžiku, kdy hlídají hnízdo s jikrami a stávají se vůči svému okolí velmi agresivní.

Nešťastná pokousaná plavkyně se pohybovala právě v blízkosti takového hnízda. Podobný případ se stal i v loňském roce, kdy německý policista zastřelil sumce v bavorském jezeře Brombach poté, co dva metry dlouhá ryba začala útočit na plavce.

Statistiky versus výjimky

V létě se na koupaliště promění i hladiny našich rybníků, přehrad, zatopených pískoven. Lidé toužící po osvěžení náhle narušují klid těchto biotopů a sdílejí jejich vody s celou řadou vodních živočichů. Těmi nejvýraznějšími jsou ryby.

A proto se čas od času vždy objeví otázka, zda mohou být některé sladkovodní ryby – třebas i v rybníce za humny – nebezpečné člověku.

Ve velmi ojedinělých případech patrně ano. V případě sumců a candátů je nejrizikovějším obdobím čas jejich rozmnožování. Útoky štik pak mohou spadat do kategorie chybně identifikované kořisti.

Z hlediska statistik však existuje značný nepoměr mezi počtem lidí, kteří si v létě pochutnají na filetu ze sumce, candáta či štiky, a mezi počtem těchto ryb, které svými zuby útočí na lýtka překvapených plavců. Až na ty zpropadené výjimky, co říkáte?!