„Pokud mi dáte svá věnná města, dostanete ročně 1200 uherských zlatých,“ slibuje v roce 1439 Albrecht Habsburský své tchyni Barboře Celské, vdově po českém králi Zikmundovi Lucemburském.

Barboru lesk zlaťáků láká, jenže naštěstí než stihne cokoli podniknout, Albrecht umírá. Pokud by mu ale města prodala, provinila by se podle zřízení zemského.

Český král Václav II. (1271–1305) je v roce 1305 již nemocný a cítí, že si pro něj brzy přijde smrt. Proto se rozhodne finančně zajistit svoji druhou ženu Elišku Rejčku (1288–1335).

Panovnici připadnou města Hradec nad Labem (Hradec Králové), Mýto (Vysoké Mýto) a Chrudim. Po králově smrti je může užívat i jako vdova. Města získávají české královny za věno a zajistí jim útočiště i příjem v případě, že jejich manžel zemře dřív než ony.

Proto se těmto městům, založeným panovníkem začne říkat věnná.

Eliška se po Václavově smrti vdává podruhé a její manžel, český král Rudolf Habsburský (kolem 1281–1307) své choti před svou smrtí „za věno 40 000 hřiven stříbra pojistil užitek“ ze zmiňovaných tří měst a navrch přidal ještě Jaroměř a Poličku.

Nesmí dělat, co se jí zlíbí

V pouhých devatenácti letech se Eliška stává dvojnásobnou vdovou a za své nové sídlo si volí Hradec, kde se stává „její Milostí královnou, paní věnného města“. Mluví se o ní jako o Hradecké královně a všem svým městům v roce 1308 poskytuje privilegia.

Vybírá od nich přitom šosovně, tedy daně, a to vždy na svatého Jiří (24. dubna) a na podzim na svého Havla (16. října).

„Daně byly zpočátku určeny jako zdroj finančních prostředků na vydržování dvora těchto královen, které věnná města dostaly do správy v době, kdy ovdověly,“ uvádí současná autorka Dagmar Krsková.

Ovšem, že z měst má královna zisky, to ještě vůbec neznamená, že si s nimi může dělat, co se jí zlíbí.

Král může své ženě věnná města odebrat a také zemské zřízení říká, že „zapovězeno bylo královské vdově z takového detalia co prodati nebo po čas jejího života v zástavu dáti“.

Nástupce má vyplatit

I sám český král Karel IV. (1316–1378) chce roku 1363 zaopatřit svoji čtvrtou a poslední manželku Elišku Pomořanskou (1346/1346–1393).

Listinou in verum dotalicium (ve skutečnosti darováno) jí proto poskytne dokonce šest měst, kromě už zmiňovaných přibývá ještě Mělník. Náleží jí všechna práva a důchody těchto sídel. Karel IV. má jedinou podmínku.

Pokud on zemře a Eliška se stane vdovou, musí jeho nástupci odevzdat 6000 kop grošů. Královna vdova se po smrti svého manžela usadí se v dnešním Hradci Králové.

Umírá zde v roce 1393. Po její smrti, někdy v letech 1399/1400 do soupisu věnných měst přibývá ještě Dvůr nad Labem a Trutnov. Královny získávají svá města hned při korunovaci, takové pravidlo platí od roku 1400.

Nezákonný obchod

Roku 1444 se proti své vrchnosti, české královně Barboře Celské (1390/1395 – 1451), vzbouří měšťané z věnného města Jaroměře. Až do bitvy u Lipan v roce 1434 totiž stáli na straně husitů.

I když se později podřídili králi Zikmundovi Lucemburskému (1368 – 1437), protože jim nic jiného nezbývalo, přesto se odmítali vzdát svých práv.

Barbora je proto chce za vzpouru potrestat tím, že město v roce 1445 zastavuje zemskému správci Jiřímu z Poděbrad (1420–1471). Udělá to ovšem nezákonně, zemské zřízení nic podobného nepovoluje.