V letech 1946–1949 probíhala v Řecku občanská válka. Specifickým způsobem se dotkla i bývalého Československa. Právě na naše území tehdy proudily tisíce řeckých uprchlíků. Nový domov našli Řekové zejména v moravských a slezských lokalitách.

Bez nadsázky můžeme zejména o první uprchlické vlně mluvit jako o „Dětech Hellady“. Proč? V letech 1948-1949 se do Československa dostává více než pět tisíc řeckých dětí.

Víra v brzký návrat

Boje v Řecku probíhaly mezi partyzánskými levicovými silami a pravicovou vládou podporovanou zejména Velkou Británií a Spojenými státy. Po prohře levice odcházely desetitisíce lidí do exilu. Byly to roky počínající studené války.

Československo jako země, kde se k moci v roce 1948 dostává komunistická strana, přijalo řecké uprchlíky a poskytlo jim nezbytné existenční zázemí.

Celkem se k nám dostává čtrnáct tisíc Řeků. Většinou se jednalo o ženy, děti a sirotky. Následující desítky let zde fungovaly početné řecké komunity, ačkoli jejich členové žili s vírou brzkého návratu do Řecka.

V 70. letech minulého století tak žilo na území Československa patnáct tisíc Řeků.

Pád vojenské junty

V moravskoslezském Krnově bylo v tomto období devět set obyvatel řecké národnosti. Koncentrace řeckých uprchlíků do některých konkrétních lokalit byla vedena s cílem vyplnit demografickou mezeru po odsunu německého obyvatelstva po skončení druhé světové války. Situaci však změnil pád vojenského režimu v Řecku v roce 1974.

Demokratizace společnosti přinesla pro levicové účastníky občanské války amnestii. V dalších letech se přibližně deset tisíc lidí vrací z Československa zpět do Řecké republiky.

Podle statistických údajů z roku 2021 se ale k řecké národnosti stále hlásí tisíce obyvatel České republiky. I přes přirozenou asimilaci se v řeckých komunitách na našem území udržují tradice původní domoviny.