Zámožně vyhlížející chlapík vstupuje do hotelu, z peněženky vytahuje svazek papírků a předává je recepčnímu. Ten jen nesouhlasně kroutí hlavou. Rozhovor se postupně překlene v hádku. Zkrátka zavádění novinky nejde vždy podle plánu.

Na úvod se sluší vysvětlit rozdíl mezi běžným a cestovním šekem. Prvně zmíněný vystavuje sám držitel účtu. Naškrábe na něj libovolnou částku, list následně předá někomu jinému a ten si obnos vyzvedne.

Riziko však tkví v tom, že pisatel může vystavit kolik šeků chce, bez toho aniž by sdělil, kolik peněz má na účtu. Pravda se ukáže až v případě proplacení. To u cestovního bratříčka jde o úplně jinou písničku.

Porovnávání podpisu

Lidé ho využívají při cestách do zahraničí. Zajdou do banky, a ta vystaví cestovní šek v podobě barevného papírku na kulatou sumu v měně, kam zrovna cestují – nejčastěji jde o dolary a libry. Finanční ústav si samozřejmě naúčtuje mírný poplatek.

Pak už zbývá jen šek podepsat a hurá na cestu. Žádné obíhání směnáren se nekoná. Zároveň v případě odcizení se šeky mění v bezcenné a banka zařídí nové. Nesmíme však opomenout ještě jedno pravidlo.

Cestovní šeky přijímají jen některé podniky, zároveň během placení musí zákazník papírek znovu podepsat. Příjemce poté zkoumá, zda jsou podpisy stejné. Pokud je vše v pořádku, transakce se mění na úspěšnou.

Bez hotovosti

První náznaky o podobných praktikách nacházíme různě v historii, něco podobného zkouší třeba templáři, kteří si ukládají zlato v Londýně, a pak prapředka cestovního šeku uplatňují v Jeruzalémě.

Skutečně první exemplář ale spatří svět až 1. ledna 1772, kdy ho vydá společnost London Credit Exchange Company. Zájemci mohou papírek uplatnit ve více než 90 městech celé Evropy!

O zhruba sto let přidává ruku k dílu firma James Cook, která si dopředu nasmlouvá podniky, kde cestovní šeky přijímají. Neomezují se pouze na Starý kontinent, a tak peníze lze uplatnit i v koloniích.

Všechno však nakonec změní American Express a může za to náhoda. Šéf finanční společnosti dorazí do Lipska, nemůže se však dostat ke svým penězům.

A tak jeho zaměstnanec Marcellus F. Berry vymyslí systém cestovních šeků, kdy k ověření je potřeba dvojité podepsání. Lidé najednou nemusí tahat hotovost. Rozmach novinky odstartuje ve 20. století.

„Při ztrátě stačí nahlásit sériová čísla,“ garantuje American Express. Šeky rovněž zachrání americké vojáky, během pobytu v Evropě za první světové války.

Ve jménu fialové

Historie je však nevyzpytatelná, a tak American Express cestovní šeky oživí, ale v 60. letech minulého století jim vlastně podepíše ortel smrti. Lidé obdivují kartonovou kartičku, ta se v budoucnu změní na kreditní kartu.

Ironií osudu je, že má stejnou barvu jako cestovní šek – fialovou. Papír v budoucnu nahradí plast, který šeky jednoduše začne vytlačovat. V novém miléniu jsou dokonce vnímány jako přežitek a podniků, jež je přijímají, ubývá.

„Nákladné a nepraktické,“ hlásí banky. Ostatně v roce 1995 míří do oběhu v USA cestovní šeky v hodnotě 146 miliard. O 25 let později se jedná o jedinou miliardu! Na vině jsou právě kreditní karty, hustá síť bankomatů a rozmach internetového bankovnictví.

Epocha dodává:

Trend nemine ani naši kotlinu, i tady už mu ale zvoní umíráček. Podle dostupných zdrojů už nelze v Česku cestovní šek pořídit, některá zařízení ho však stále proplácejí.