Diabetes, obezita, zkažené zuby… Řada zdravotních problémů je připisována nadměrné konzumaci cukru. Znamená to, že bychom ho měli z jídelníčku úplně vyřadit? Nebo se bez něj naše tělo neobejde? A pozor – cukr najdete i tam, kde byste ho nečekali!
Chuť na něco „dobrého“ občas pocítí téměř každý. Naše buňky jsou totiž závislé na energii z cukru, takže vrozená slabost pro sladké má své biologické opodstatnění. Běžný cukr – sacharóza – je však dnes často démonizován jako „bílý jed“. Ale zaslouží si opravdu tuhle nálepku?
Od stonků třtiny k cukřence
Před tisíci lety lidé získávají cukry hlavně z ovoce, medu nebo z potravin obsahujících škroby, například obilovin a kořenové zeleniny. Asi před 8 000 lety začínají obyvatelé Nové Guineje pěstovat cukrovou třtinu a vychutnávat si její sladkou šťávu.
Během staletí se tato rostlina šíří přes jihovýchodní Asii až do Indie, kde se kolem 5. století př. n. l. lidé naučí šťávu krystalizovat. Odtud se cukr dostane do Číny, Persie, severní Afriky a nakonec i do Evropy.
Poté přiveze Kryštof Kolumbus (1451-1506) cukrovou třtinu do Nového světa a vzniknou první plantáže, které od 16. století zásobují širší vrstvy.
V 18. století vědci zjistí, že cenná sladká látka se skrývá i v kořeni cukrové řepy a brzy se díky tomu cukr stává dostupným pro všechny. Od té doby pak jeho spotřeba strmě stoupá.
Dobře utajená ingredience
Stolní cukr je disacharid složený z glukózy a fruktózy. Glukóza je klíčovým zdrojem energie, který mozek potřebuje nepřetržitě. Když její hladina klesne, můžeme pociťovat únavu nebo „vlčí hlad“.
V malém množství je cukr pro tělo nezbytný, ale potíže nastávají, když ho konzumujeme příliš často a mnoho. Sladká chuť aktivuje centrum odměny v mozku a vyplavuje dopamin, podobně jako při jiných příjemných zážitcích.
Mozek si na vysoké dávky dopaminu zvyká a vyžaduje stále silnější podněty, což může vést až k návykovému chování. Nadměrná konzumace cukru se pojí s obezitou, inzulinovou rezistencí, cukrovkou 2. typu, zubním kazem i chronickými záněty.
Přebytek glukózy zvyšuje hladinu inzulinu, podporuje ukládání tuku a narušuje metabolickou rovnováhu. Navíc, cukr sice dodá rychlou energii, ale často po něm následuje prudký pokles a chuť na další dávku.
Sladit či nesladit?
Není to jen cukroví nebo limonády – cukr se skrývá i v pečivu, omáčkách, dresincích, cereáliích, jogurtech či instantních polévkách. Na obalech může být uveden pod různými názvy, například glukózový sirup, maltóza, dextróza nebo třtinový sirup.
Proto i ti, kdo přímo nesladí, mohou snadno překročit orientační doporučení Světové zdravotnické organizace, což u průměrné diety odpovídá maximálně 50 gramům volných cukrů denně, ideálně však jen 25 gramům.
Zdravý člověk nemusí cukr ze stravy zcela vylučovat, podstatná je střídmost a rozumný výběr zdrojů. Lepší je upřednostnit přirozené cukry z ovoce, zeleniny nebo mléčných výrobků, které kromě nich poskytují i vlákninu, vitaminy a minerály.
Cukr tedy není jed v pravém slova smyslu. Je to zdroj energie, který nás provází celou lidskou historií a ze kterého až moderní nadbytek udělal spíše zátěž než vzácnou pochoutku.
Otázka tedy nezní, zda je cukr „dobrý“ nebo „špatný“, ale kolik ho doopravdy potřebujeme. Klíčem je tak rovnováha a schopnost rozpoznat, kdy je užitečný a kdy už škodí.
