Čeština má dar hrát si se slovy – a čeští chemici toho v minulosti využívají naplno. V době, kdy se rodí Mendělejevova tabulka prvků, vzniká i snaha přetvořit chemii do českého jazyka. Výsledkem jsou názvy, které dnes zní bizarně, úsměvně i poeticky.

Na přelomu 19. a 20. století se v českých zemích rozvíjí snaha o jazykovou samostatnost. Chemie, tehdy převážně německy psaná věda, se má přiblížit českým studentům i čtenářům. Vznikají proto návrhy na počeštění názvů prvků.

Vědci a učitelé tvoří doslova poetické výrazy: barvík pro chrom, protože tvoří pestrobarevné sloučeniny; kazík pro fluor, odvozený od nerostu kazivce (fluoridu vápenatého); kostík pro fosfor, který se hojně vyskytuje v kostech.

A fantazie nekončí – solík se stává názvem pro chlor, protože je součástí kuchyňské soli, a řasík označuje jód, který se nachází v mořských řasách.

Některé návrhy pocházejí z pera nadšených chemiků, jiné z učitelských kroužků nebo z Národopisné společnosti, která hledá „čistě české“ výrazy. Vzniká tak úžasný jazykový experiment, v němž se věda prolíná s poezií.

Chemická revoluce v češtině

Mnohé návrhy se ale neujímají. V odborné komunitě vítězí praktičnost nad nápaditostí, studenti se mají učit látky, ne plést v názvech. Přesto několik českých podob zakoření. Z anglického hydrogen se stává vodík, protože při spalování vytváří vodu;

oxygen se mění na kyslík, odkazující na schopnost tvořit kyseliny. Čeština tak sice ustupuje od hravých názvů, ale nachází si vlastní cestu, vytváří důmyslný systém chemického názvosloví, který umožňuje přesně popsat složení a strukturu látek.

Právě díky tomu je dnes české názvosloví považováno za jedno z nejlogičtějších a nejlépe propracovaných v Evropě. A třebaže barvík nebo řasík mizí z učebnic, zůstávají jako roztomilá připomínka doby, kdy se i věda psala s nádechem poezie.

Proměny tabulky i jazyka

Zatímco jazyk se ustaluje, samotná Mendělejevova tabulka prochází neustálými proměnami. Jak vědci objevují nové prvky, musí se přizpůsobovat i její vzhled.

Přesouvají se celé skupiny – lanthanoidy a aktinoidy se umisťují pod hlavní tělo tabulky, přibývají nová čísla i symboly.

A pokaždé, když se objeví nový prvek, Mezinárodní unie pro čistou a užitou chemii (IUPAC) řeší nejen jeho fyzikální vlastnosti, ale i název. Čeština se k nim staví po svém: přejímá mezinárodní označení, ale zachovává české zakončení a pravidla výslovnosti.

Tak se z carbon stává uhlík, z sulfur síra a z nitrogen dusík. Každý prvek tak dostává svůj český otisk.