Až k mrakům se tyčí ohromná věž, stavba vystavěná k slávě člověka. A tehdy Bůh zakročí. Jedinou řeč rozdělí na celou řadu a lid rozežene po celé zemi. Kdo by ten biblický příběh neznal? Existovala bájná věž doopravdy?

S nejvyšší pravděpodobností ano, když odmyslíme příběhové zveličení. Kde ji hledat?

Podle jedněch jde o zikkurat v nejstarším sumerském městě Eridu, většinový názor se ale přiklání k Babylonu a jeho věhlasném Etemenanki, tedy sedmipatrovém zikkuratu zasvěceného bohu Mardukovi.

Není se co divit, že se stane základem příběhu, který přetrvá tisíciletí. Vždyť měřil na svou dobu neuvěřitelných 91 metrů! Pro srovnání, Petřínská rozhledna má pouhých 58,7 m.

Pod Eufratem suchou nohou

A právě slavný zikkurat zařadí do seznamu historik, kterému Cicero přezdívá Otec dějepisu, Hérodotos z Halikarnássu (asi 484–425 př. n. l.). Přidá k němu další nevídanou stavbu, a to zcela opačného ražení: Eufratský „most“.

Tento zázrak stavitelství totiž ve skutečnosti není mostem, ale tunelem. Propojuje východní a západní břeh Eufratu v Babyloně a sluší se dodat, že v dnešní době existuje jen „na papíře“ a jeho pozůstatky nebyly nikdy nalezeny. Vzniknout měl údajně již v letech 2180 až 2160 před Kristem.

Tajemné bludiště

Do třetice všeho divukrásného zamotá Hérodotos pořádně hlavu nejednomu cestovateli. Uhrane mu totiž tajemný egyptský labyrint. Nacházet se má v místech Fajjúmské oázy, což je Nilem napájená pánev ležící jižně od dnešní Káhiry.

Severozápadně se v Hérodotově době leskne sladkovodní jezero Moeris, ze kterého je dnes slané a mnohem menší jezero Birket Qarun.

„Uvnitř má stavba na 3000 místností, polovinu ve spodním, polovinu v horním patře… Do spodního mě ale Egypťané nepustili, jsou tam hrobky králů a posvátných krokodýlů,“ píše o labyrintu.

Píší o něm – ale kde je?

A není jediný. Dočteme se o něm i v díle starořeckého historika a geografa Strabóna (asi 63 př. n. l.– 19/23 n. l.), nevynechá ho ani Diodóros Sicilský, římský geograf Pomponius Mela (15¬–?) a další dva starověcí autoři.

Labyrint, jak ho opuncují řečtí autoři, nechá vystavět faraon Amenemhet III., který sedí na trůně v letech 1818–1773 př. n. l. Ve skutečnosti bludištěm není, jde o přidruženou stavbu faraonovy pyramidy.

Kolem roku 200 se unikátní stavbou ještě promenáduje římský císař Lucius Septimius Severus (146–211). A pak? Po stavbě se doslova slehne zem. Zřejmě je z velké části rozebrána kvůli kvalitnímu kameni.

Zapomenutý div navíc doplatí na budování dvou vodních kanálů: Prvního ve 13. století, druhého v letech 1900 až 1907.

Konečně bingo!

Řada dobrodruhů a archeologů ale po ztraceném labyrintu celá staletí intenzivně pátrá. Úspěch se dostaví v dnešní Hawaře roku 1888. Proslulý anglický archeolog a egyptolog William Flinders Petrie (1853–1942) slaví další úspěch:

Odhalí polohu ztracené stavby u jižní stěny Amenemhetovy pyramidy! Pokud byste stáli na jejím vrcholu, krajina dá tušit místa poničeného zázraku stavitelství.

Ve skutečnosti nešlo samozřejmě o bludiště, ale komplex pohřebních chrámů, které v toku historie „přebije“ řecko-římská kultura, když na části dostaví vlastní aglomeraci. To zprvu zmate i zkušeného Petria.

Jaké to bude překvapní, když se ukáže, že to, co má být pouhými základy antického města, je ve skutečnosti i stropem mnohem staršího a po dlouhá staletí pohřešovaného labyrintu!