V roce 1889 se Paříž po letech válečného a politického chaosu nadechla k novému životu. Éra nazvaná Belle Époque přinesla ekonomickou prosperitu, technologický pokrok a neutuchající touhu po zábavě.

V tomto radostném období se na mapě města objevily dvě ikonické stavby: Eiffelova věž a kabaret Moulin Rouge.

Zatímco Eiffelova věž symbolizovala technologický triumf, kabaret s červeným mlýnem na střeše se stal symbolem dekadence, neřesti a nespoutané radosti ze života.

Jeho příběh je fascinující cestou od kontroverzního podniku pro bohaté i chudé až po pařížskou legendu.

Moulin Rouge byl otevřen 6. října 1889 na úpatí kopce Montmartre. Za jeho vznikem stál katalánský byznysmen Joseph Oller, který se spojil s impresáriem Charlesem Zindlerem.

Oba muži měli skvělý cit pro showbyznys a dokonale se trefili do vkusu Francouzů i tisíců návštěvníků, kteří do Paříže přijeli na Světovou výstavu. Od samého počátku se zaměřili na extravaganci.

V zahradě podniku stála například obrovská socha slona s arabským klubem uvnitř, což jasně naznačovalo, že se jedná o neobyčejný podnik.

Právě dekadentní pověst sem lákala neuvěřitelně různorodou společnost. Na jednom místě se mohli potkat pouliční zloději, prostitutky, ale i bohatí podnikatelé a aristokraté. Všichni byli přitahováni tajemnou atmosférou a skandálními představeními.

Hosty nejvíce uchvátily kabaretní umělkyně, které si často přivydělávaly, aby si vylepšily svou finanční situaci.

Tyto tanečnice čekaly na grandiózní finále, kdy zpříjemnily konec večera odvážným tancem, při kterém zvedaly sukně a vysoko vykopávaly odhalené nohy.

Velmi rychle se z Moulin Rouge stalo místo, které vyhledávala zejména smetánka, a právě ta přinesla peníze, které umožnily najmout prvotřídní umělce.

S Moulim Rouge je navždy spojený tanec kankán, který se stal jeho symbolem. S odvážnou choreografií a podmanivou hudbou vyvolával veřejné pobouření, ale zároveň dělal z kabaretu výjimečný podnik.

Různými aférami je kabaret opředený i v dalších desetiletích své existence. Pověst dekadence přilákala i prince z Walesu, pozdějšího britského krále Eduarda VII. V roce 1890 mu proslulá tanečnice La Goulue s nohou nad hlavou zavolala:

„Hej, Walesi, platíš šampaňské!“. Jeho návštěva byla dokladem toho, že Moulin Rouge se stal místem, kam se chodil bavit celý svět.

Moulin Rouge se stal víc než jen kabaretem, stal se symbolem Belle Époque, doby, kdy se umění, kultura a zábava propojily v jedinečný celek. I když zažil zničující požár v roce 1915 a musel se znovu vybudovat, jeho sláva nehasne ani po více než 130 letech.

Místo, které bylo kdysi doupětem neřesti, se proměnilo v prestižní podnik, kde se kloubí historie s profesionalitou. Tisíce turistů se sem ročně vydávají, aby se ponořili do legendárního příběhu, který je v mnohém víc než jen pouhá historie.