Tapíři patří mezi vývojově poměrně velice stará zvířata, která tu velmi pravděpodobně byla již před padesáti miliony let. Patří mezi lichokopytníky a jsou tedy příbuznými koní a nosorožců.
V mnoha ohledech se pak podobají rovněž i divokým prasatům, například tapíří mláďata jsou pruhovaná podobně, jako nedospělá divoká prasátka.
Hříva na krku pak odlišuje tapíra jihoamerického (Tapirusterrestris), zvaného též tapír americký, od ostatních několika druhů tapírů.Tapíři jsou býložravci, kteří svůj nápadný, i když krátký pohyblivý čumák v podobě chobotu využívají na krmení.
Jejich potravou jsou nejčastěji listy, výhonky a drobné větve stromů, dále pak vodní rostliny a nepohrdnou ani ovocem z palem nebo i obyčejnou trávou.
Výborný plavec
Tapíři z nížin jsou navíc výbornými plavci, kteří se rovněž umí i potápět. Voda jim také poskytuje úkryt před nebezpečím. Zároveň se však dokážou i poměrně rychle pohybovat též po pevné zemi.
Mají špatný zrak, ovšem v přítmí pralesa se orientují bez problémů, a to díky dobrému sluchu a skvělému čichu.
Agresivní samotáři
Tapír jihoamerický žije samotářsky a velmi skrytě v oblasti amazonských deštných pralesů, v bolivijském Chaco nebo v největším mokřadu na Zemi – v brazilském Pantanalu.
Samci tapíra jsou velice agresivní a se samicí se sdružují jen na několik dní v období páření. Samice tapírů rodí jedno mládě, jsou březí po dobu třinácti až čtrnácti měsíců a po dalších čtrnácti až patnácti měsících od porodu mohou mít opět mládě.
Novorození tapíři váží přibližně sedm až osm kilogramů a prvních šest měsíců života je matka kojí.
Tapír v ohrožení
Mláďata se mohou stát kořistí pro anakondy. Dospělí jedinci však zejména díky své mohutnosti nemají příliš přirozených nepřátel. Jejich hlavními predátory jsou velké kočkovité šelmy jako pumy a jaguáři a rovněž krokodýli.
Předpokládaná délka dožití tapíra jihoamerického je dvacet pět až třicet let. Odborníci odhadují, že za poslední tři generace ubylo až 30 % tapírů jihoamerických, a to zejména vlivem ztráty prostředí a jejich ilegálnímu lovu.
