Okolí Nového Města na Moravě, plného lesů, prý skrývá nejednu záhadu. Někteří místní lidé kupříkladu až do dnešních dnů věří, že ve zdejších hvozdech zcela jistě žije hejkal, chlupatý lesní démon s hlasem, při kterém údajně každému naskakuje husí kůže.

Lidé si odjakživa vyprávěli, že hejkal prý kvílí zejména tehdy, když se blíží smrt…

U cesty zde také mimo jiné najdeme zvláštní řadu kamenů. Jedná se snad skutečně o následek kletby, která proměnila místní svatební průvod v kámen?

Legenda totiž praví, že kdysi měla místní dívka, Tereza ze Studnic, dlouhodobý vztah s Frankem z Rokytna a zdálo se, že brzy již bude svatba. Jenže milenci se nakonec nepohodli, rozešli se – a bylo po všem.

Frank to prý nesl velmi těžce, nejvíc však tento rozchod a zmařená svatba trápily jeho otce. Doufal totiž, že Terezka jednou převezme domácnost, protože Frankova maminka již dávno nežila.

Frank se po rozchodu trápil, chtěl to dát opět dohromady, avšak dívka už neustoupila. Nakonec se mladík úplně sesypal a brzy také žalem zemřel.

Svatba s jiným

Frankův otec tak zůstal zcela sám. Tereza si však brzy našla jiného – Filipa, syna bohatého měšťana. Ten po ní dlouho pokukoval a jakmile zjistil, že je volná, neváhal a požádal ji o ruku. Dívka souhlasila a svatba byla brzy na spadnutí. Slavila se v létě.

Obřad vedl farář z Nového Města, průvod mířil na hostinu do Studnic. V čele jeli novomanželé ve slavnostním voze, za nimi šel svatební průvod.

Zoufalá kletba

Když procházeli Rokytnem, ke svatebnímu průvodu se nenápadně přidal i Frankův otec. Mlčky vše sledoval, bručel si cosi pod vousy a měl oči jen pro nevěstu. Když se Terka hlasitě zasmála něčemu, co jí ženich pošeptal, starý muž to nevydržel a zaklel: „Bodejť byste všichni zkameněli!“

Němí svědkové?

Obloha prý rázem potemněla, zahřmělo a udeřil blesk. A když ticho opět padlo na kraj, po svatebčanech nezbylo nic – jen řada kamenů u cesty. Vpředu největší balvan, připomínající vůz s nevěstou a ženichem, za ním menší – jako kamenný svatební průvod. A některé z těch kamenů tam najdeme až do dnešních dnů…