Dokáže se brodit sněhem, jako když se jiní vydají na promenádu. Vydrží třeskuté mrazy přikrytý vlastním ocasem, podá si velké zvíře a před jeho silnými čelistmi mají respekt i ostatní predátoři. Je velmi vynalézavý: díky jednomu chytrému triku si může být jistý, že ho nikdo nepřipraví o večeři.

Když skupina Olympic zpívá o ptákovi jménem rosomák, milovníkům zvířat se nejspíš lehce orosí čelo. Rosomák totiž není žádný opeřenec, ale největší suchozemská lasicovitá šelma světa. Říká se o něm, že má apetit větší než vlk a svou kuráží prý překoná i medvěda!

Malý, ale odvážný!

Žije v severských lesích a tundrách od Aljašky přes Skandinávii až po Sibiř. Je samotář, rváč a vydrží i velmi silné mrazy. Rosomák sice není velký, ale rozhodně patří k nejodolnějším šelmám planety.

Dorůstá délky kolem 80 centimetrů (bez ocasu), váží většinou do 20 kilogramů – a přesto si poradí třeba i se sobem, zejména pokud je oslabený nebo uvízlý ve sněhu. Ne náhodou se mu říká „hyena severu“: v poměru k velikosti má neskutečně silné čelisti.

Ty mu umožňují drtit zmrzlé kosti, šlachy i kopyta, tedy vše, co nechají jiné šelmy bez povšimnutí. Když najde mršinu, ostatní predátoři většinou počkají, až se nasytí. A ve vlastním zájmu čekají rádi. Rosomák je totiž drsňák, který si své jídlo dokáže dobře ohlídat.

Mrňavý tank severu

Má huňatou srst, která výborně izoluje. Jeho tlapky jsou široké, takže se neboří do sněhu a fungují jako přírodní sněžnice. A ocas? Ten používá jako přikrývku, když spí v závěji. Jeho tělo je zkrátka dokonale uzpůsobené k přežití v extrémních podmínkách.

Klidně se brodí sněhem, jako kdyby se nechumelilo! Rosomák není rychlý běžec, ale má výdrž. Dokáže urazit desítky kilometrů denně při hledání potravy.

V jeho jídelníčku najdeme hlodavce, ptáky, vejce, ryby, lišky, zajíce, sobí mláďata i zbytky po vlcích nebo medvědech. Klidně si dá i ježka. A když nic jiného není, spokojí se s borůvkami nebo jinými lesními plody.

Nejčastěji se chová jako mrchožrout – a právě tady exceluje jeho silný chrup. Protože umí najít i potravu zahrabanou pod závějí, v zimě si vede mnohem lépe než jiní masožravci.

Zásoby si někdy sám ukrývá pod sněhem nebo na stromech, aby je ochránil před ostatními predátory či před zkažením. Loví ale i aktivně. Jeho tajnou zbraní je vytrvalost a moment překvapení.

U rosomáka to není o rychlosti jako u geparda, ale především o trpělivosti a šikovnosti.

V legendách i na plakátech

Když má šanci, přemůže i zvíře větší než on sám. Existují záznamy, kdy rosomák ulovil srnce, což je na dvacet kilo váhy solidní výkon! A co je na tom nejzajímavější? Někdy si označkuje mršinu silně páchnoucím sekretem, aby ji nikdo jiný nechtěl.

Rosomák však zanechal svou stopu nejen ve sněhu, ale také v lidské představivosti. V mytologii některých indiánských kmenů je považován za mocného tvora, někdy až božskou bytost – lstivého, silného, ale i ochránce a tvůrce světa.

Příběhy o jeho odvážných kouscích a chytrých tricích se vyprávějí po generace. Zaujal rovněž moderní svět.

V komiksech společnosti Marvel (a později také ve filmech) je Wolverine (Rosomák) sice více člověk než zvíře, ale jeho zuřivost, odolnost a schopnost přežít cokoli mají jasné kořeny právě v tomto tvorovi.

A i když má adamantiové drápy (adamantium je zde fiktivní, vysoce odolný kov), reálný rosomák by ho svou tvrdohlavostí a odolností nejspíš překonal.