Krtek hvězdonosý, tento podivně vyhlížející tvor, je o něco delší a lehčí než náš krtek obecný a vyskytuje se na východě Spojených států amerických a Kanady.

Na první pohled na něm zaujme jeho čenich, který tvoří hvězdice složená z 22 masitých výrůstků, jež připomínají drobná chapadla chobotnice. Funguje jako čichový a hmatový orgán současně.

Na prostoru velkém asi jako špička lidského prstu je umístěno 100000 nervových vláken, pětkrát více než na celé lidské ruce. Z neurologického hlediska tak jeho čich odpovídá lidskému zraku.

Tato mimořádná senzorická schopnost mu umožňuje efektivně se pohybovat a hledat potravu v temných podzemních tunelech.

Ve svých norách tito krtci čas od času narazí na vodu, jsou proto zdatnými plavci. Pod vodou vypouštějí vzduchové bubliny, které opět polykají. Co se týká příjmu potravy, patří tito asi 18 cm dlouzí a 450 g vážící tvorové k nejrychlejším strávníkům.

Za pouhých osm milisekund rozpoznají, zda je předmět před nimi poživatelný. Pozřou ho pak za 227 milisekund, rekordman mezi krtky to zvládl i za 120 milisekund. Umožňuje jim to extrémně výkonný nervový systém.

Je to jediný známý savec, který umí čichat pod vodou, což z něj dělá unikátního predátora v jeho vodním i suchozemském prostředí.

Ropušník sluneční je asi deset centimetrů dlouhá ještěrka, jejíž tělo je pokryté ostrými hroty, a používá k obraně před nepřáteli hned několik únikových strategií, obdobně jako dalších sedm zástupců ropušníkovitých.

Ropušník sluneční je doslova závislý na slunečním svitu, protože není schopen udržet si stálou tělesnou teplotu, ovšem slunečních paprsků nesmí být příliš.

Proto se na slunci vyhřeje, a pak zmizí pod povrchem, aby se chránil před horkem, které v Mexiku, kde žije, panuje.

Ropušníka ohrožuje řada predátorů, například hadi. Jakmile se ocitne v ohrožení, nafoukne se, aby se stal „nespolknutelným“, a na protivníka hrozivě syčí. Následně mu ukáže bílé břicho, což hada zpravidla zastraší.

Proti jiným predátorům, například kojotům, divokým psům či rysům, využívá ještě jinou strategii. Pomocí speciálního mechanismu rychle zvýší tlak krve v očích. Jakmile je dost silný, tkáň u očí povolí a na protivníka vystříkne až 150 cm dlouhý proud krve.

Často míří na oči či tlamu predátora. Ještěří krev obsahuje zapáchající substance, které jsou obzvlášť nepříjemné právě psovitým šelmám. Proto ho zpravidla z tlamy pustí.

Tyto drastické, ale účinné obranné mechanismy dělají z ropušníka slunečního skutečného přeživšího v nebezpečném světě.