Sochy Memnóna v Thébské poušti ukrývají jako mnoho dalších egyptských artefaktů nejedno nevysvětlitelné tajemství. Jméno po mytickém synovi červánků sochám dali staří Řekové. Je to proto, že za úsvitu v dávných dobách prý zpívaly!

Pro tento jev existuje mnoho doložených důkazu, ale dodnes nikdo netuší, co přesně zvuk způsobovalo.

Podle dobových zápisků zvuk, který za úsvitu vyluzovaly, připomínal zvuk přetržené struny harfy. Nicméně sochy byly v roce 524 před Kristem poničeny a je tedy možné, že před touto událostí zněl jejich zpěv mnohem příjemněji.

Definitivně o svůj hlas přišly v roce 196 našeho letopočtu, nejspíš vinou restauračních prací.

Monumenty vysoké 18 metrů tvoří je kamenné kvádry, jež musely být vytesány a dopraveny z více než 700 kilometrů vzdálených Rudých hor u Káhiry. Byly snad právě kameny klíčem k tajemství zpívajících soch?

Možná právě materiál, postavení soch i jejich přesný tvar rozezníval zvuk vzduchu vanoucího k ránu od řeky.

Italský badatel Peter Kolosimo se naopak domnívá, že uvnitř soch existovalo složité zařízení, které díky čočce v ústech sochy uvádělo do chodu slunce. Čočka zřejmě byla nastavena tak, aby zařízení rozezněly paprsky slunce jen z určitého úhlu.

Proto bylo slyšet pouze za východu. Takové tvrzení ovšem bylo většinou jiných badatelů zavrženo.