Na svět přišel Čingischán v asijských stepích roku 1155 jako Temüdžin. Už od mládí zde mohl nasávat válečnické umění, protože Mongolové zde nebyli jediným žijícím národem. Kolem sebe měli spoustu dalších národů, s nimiž neustále bojovali.

Například Kerejté v jihozápadní Asii, na východně Džurčenové či Tataři a na západě zase Merkité nebo Ojrati. „Budeš se jmenovat podle Temüdžina,“ prohlásil o svém čerstvě narozeném synovi jeho otec Jesügej.

Pojmenoval Čingischána (1155/1162‒1227) podle tatarského hrdiny, kterého nedávno zajal. I sám Jesügej, náčelník kmene Bodrdžiginů, ovládal strategii sňatkové politiky. Už jako devítiletého chlapce svého syna přislíbil dceři vůdce mongolského kmene Ongirátů. Ovšem během zásnubní cesty ho otrávili Tataři.

Přátelé na život a na smrt

Následující léta nebyla pro Temüdžinův rod jednoduchá. Navzdory tomu si ale už v mladém věku budoucí vůdce dokázal získávat spojence. Patřil mezi ně kerejtský náčelník Togrilo, známější pod jménem Wang-chán a také Džamucha z kmene Džadžiratů.

S Džamuchou si hrával už jako malý kluk. „Staneme se pokrevními bratry,“ navrhl potom jeden z nich a druhý okamžitě souhlasil. Přátelství tzv. andů, pokrevních bratrů, bylo u mongolských kmenů časté a jednalo se o závazek na celý život.

Vyjednáváním se Temüdžinovi dařilo, aby ho i ostatní rody považovaly za otcova nástupce.

Definitivní rozkol spojenců z dětství

První zkouškou jeho válečnického umění se roku 1180 stal únos jeho ženy Burtaj, která mu byla otcem přislíbena už v jeho devíti letech, a kterou si nakonec skutečně vzal za ženu.

Unesli ji Merkitové a Temüdžin se svými spojenci Džamuchou a Wang-chánem zaútočili proti nim. Podařilo se jim Burtaj osvobodit a kmen Merkitů porazit. Netrvalo ale dlouho a přátelství mezi Temüdžinem a Džamouchou dospělo ke krachu.

Bojovníků kolem Temüdžina přibývalo. Skupiny válečníků se oddělovaly od svých rodů a přidávaly se k němu. Roku 1182 už měl na své straně asi 13 000 válečníků. Ti se rozhodli zvolit ho do svého středu jako chána a dali mu jméno Čingischán (oceánský chán).

Klasické rodové uspořádání stařešinů si ale chtělo zvolit také svého chána a vybralo si právě Džamuchu. Proto volbu Čingischána uznali jen Kerejtové, Mongolové dávali přednost Džamuchovi.