Domů     Britská královna Viktorie a vévoda Albert: Její vyvolený musel skousnout cejch nudného cizince
Britská královna Viktorie a vévoda Albert: Její vyvolený musel skousnout cejch nudného cizince

„Vdávat se? Teď?,“ pomyslí si osmnáctiletá Viktorie. Těžkou britskou královskou korunu si nedávno nasadila na hlavu a má ji teď plnou státnických starostí. Na veselku vůbec nemyslí, ačkoliv ji rádci podsouvají, že by se měla poohlédnout po vhodném ženichovi.

Belgický král Leopold I. (1790–1865), který je strýcem britské královny Viktorie (1819–1901) i prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského (1819‒1861) už spřádá tajné plány. Nevadí, že jsou příbuzní – sestřenice a bratranec. Rád by je dal dohromady.

Viktorii se ale návrh na schůzku pranic nelíbí. Sice se s Albertem viděla už v době, kdy jí bylo 17 let a dokonce se svému deníku svěřila, že „kouzlo jeho zjevu je ve výrazu jeho tváře,“ ale teď, na podzim roku 1839, se jí honí v mysli docela jiné věci.

Má přece v rukou osud milionů lidí. Dostat se co nejdříve pod čepec přece není tím nejdůležitějším v jejím životě. Předsedovi vlády a svému rádci, Williamu Lambovi (1779–1848), lordu Melbournovi, proto na téma vdavek naplno řekne: „Nepřeji si Alberta vidět, celá záležitost je mi odporná.“

Viktorie ve svém korunovačním rouchu, FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain
Viktorie ve svém korunovačním rouchu, FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain
reklama

Žena žádá o ruku

Nakonec ale k setkání dojde a Viktoriin truc je rázem pryč. Stačí pohled do očí a je rozhodnuto. Pár společně tráví čas rozhovory, tancem, vyjedou si na koni, prostě příjemně randí.

Uplyne několik dní a její původní předsevzetí věnovat se jenom státnickým záležitostem vyprchalo. Je zamilovaná. Trochu se červená, když přichází za lordem Melbournem, aby mu sdělila:

„Vlastně jsem svůj názor na vdavky trochu pozměnila.“ Teď nastává veledůležitý krok. Je královnou a protokol diktuje, že ona sama musí požádat o jeho ruku. Zhostí se toho s dokonalou grácií.

„Byla bych nanejvýš šťastná, kdybys souhlasil s mým přáním,“ hovoří v náznacích. Naštěstí Albert rychle pochopí, co jí tane na mysli. On sám je z půvabné a inteligentní královny nadšený.

„Budu velice šťastný, když budu s tebou moci strávit svůj život,“ odpoví jí v něžném obětí. Ruka je v rukávě. Oba září štěstím.

Svatba Viktorie s princem Albertem. FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain
Svatba Viktorie s princem Albertem. FOTO: George Hayter (1792–1871)/Creative Commons/Public Domain

Nadiktuje Britům módu

Svatební zvony krásnému páru zazvoní 10. února 1840. Dvacetiletá Viktorie vypadá v bílých šatech zdobených drobnými oranžovými kvítky úchvatně.

Korunu na slavnostní obřad vymění za věnec z pomerančovníkových květů a dojem dotváří ještě nádherný závoj z bílé krajky. Hosté nešetří poznámkami, jak to nevěstě sluší.

Viktorie, kráčející k oltáři za svým vyvoleným, ještě netuší, že v tento den nadiktuje módu celé zemi. Nevěsty se od této chvíle začnou ve svůj den nosit bílé šaty a zanedlouho se tato móda rozšíří i za hranice.

Britská veřejnost je z královnina výběru manžela ale rozpačitá. Přáli by si pro svoji panovnici někoho důležitějšího než je jakýsi německý vévoda. I noviny jízlivě připomínají, že zatímco ona mu dala půlku koruny, on jí pouhý prsten…

Rodina královny Viktorie. FOTO: Laurits Tuxen (1853–1927)/Creative Commons/Public Domain
Rodina královny Viktorie. FOTO: Laurits Tuxen (1853–1927)/Creative Commons/Public Domain

Žárlí na cizince

Viktorie s Albertem si z toho ale nic nedělají. Období po svatbě si vychutnávají. Dlouhé romantické procházky plné důvěrných rozhovorů, návštěvy operních představení, tanec. Jenže Albert patří spíše k plachým lidem.

Miluje četbu a společenský ruch ho unavuje, proto z akcí často mizí. Londýňané ho ocejchují jako nudného patrona, navíc mu neodpustí, že je cizincem.

Ostatně sama Viktorie ho upozorňovala, že „Angličané velice žárlí na cizince, kteří by chtěli vládnout naší zemi.“ Brzy pochopí, že situaci dokonale vystihla.

Také je mu jasné, že když jeho žena má po boku lorda Melbourna coby premiéra, on je vlastně přebytečný. O žádném podílu na vládě není řeč. Ačkoliv Viktorii bezmezně miluje a ona jeho, začíná se cítit trochu jako páté kolo u vozu.

Fotografie Viktorie a Alberta v roce Albertovy smrti. FOTO: John Jabez Edwin Mayall (1813–1901)/Creative Commons/Public Domain
Fotografie Viktorie a Alberta v roce Albertovy smrti. FOTO: John Jabez Edwin Mayall (1813–1901)/Creative Commons/Public Domain

Chodí v černém

Naštěstí se ale situace změní, a to roku 1841. Poté, co přijde na svět jejich první potomek, následník trůnu Albert Edward (1841‒1910), dostane Albert pozvání do korunní rady. Zanedlouho se stává rádcem své ženy, její pravou rukou.

Viktorie s ním probírá všechna podstatná státnická rozhodnutí. Po celý život zůstane jejím nejmilovanějším manželem a nejdůvěrnějším přítelem.

Když v roce 1861 Albert zemře na tyfus, protože ve Windsorském paláci nepanují zrovna nejlepší hygienické podmínky, Viktorie se z této rány nikdy nevzpamatuje. Nosí smutek a až do smrti obléká zásadně černé šaty.

Zdroje informací a fotografie
reklama

Související články
Historie
Plastové lžičky jako z filmu Pelíšky: Materiál, který dobývá svět, ale v horké kávě má namále
Najdeme je prakticky všude. Plastové lžičky.  V kuchyni, koupelně, autě, nemocnici i v moři. Umělá hmota se stává jedním z největších vynálezů moderní civilizace, ale také její pořádnou ekologickou noční můrou. Jejich historie přitom začíná v době, kdy ještě nikdo netuší, že jednou bude plastová lžička symbolem české filmové nostalgie a že některé umělohmotné výrobky […]
Historie
Rituály, které přežily staletí: Proč saháme na dřevo, křížíme prsty a házíme mince do vody?
Říkáme „čau“, aniž bychom tušili, že se zdravíme jako benátští sluhové. Klepeme či saháme na dřevo, když nechceme přivolat neštěstí, křížíme prsty pro štěstí a házíme mince do fontán, aby se nám splnila přání. Některé zvyky provázejí lidstvo celé generace, jiné mají překvapivě mladé kořeny. Jejich původ se postupně ztrácí v mlze dějin, ale jejich […]
Historie
Slavné pochoutky, které vznikly náhodou I.
Když se zakousnete do sušenky s čokoládou anebo chroupete nachos, nejspíš vás ani nenapadne přemýšlet nad tím, kde a proč vlastně vznikly. U mnoha známých pokrmů zafungovalo umění improvizace, u jiných zapracoval čas a u dalších třeba jen vnější vlivy… U mnohých jídel platí, že za jejich skvělou chutí a všeobecnou oblíbeností stojí zručný kuchař, […]
Historie
Když před soudem stojí mrtvý papež! Doslova
Svět je v devátém století rozhárané místo. Na troskách antické říše vrůstají nová království. Jenže i ta se rozpadají a o zbytky se perou nové státní útvary. Spory mezi Západořímskou a Východořímskou říší otřásají i Římem a papežům jde najednou víc o politiku než o víru. Šikovným politikem je i Formosus (asi 816–896). Straní vládcům z východní […]
zajímavosti
Margaux Hemingwayová drží rodinnou tradici
Není roku, kdy by svět nešokovala zpráva o sebevraždě nějaké celebrity. Zdánlivě nepochopitelném činu někoho, koho miliony lidí obdivují, vzhlížejí k němu a často mu i závidí. V roce 1996 to byla třeba modelka, herečka a vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye. Margaux Hemingwayová (1954–1996), vnučka slavného spisovatele Ernesta Hemingwaye (1899-1961), má v polovině sedmdesátých let našlápnuto k pozici […]
Osm sňatků, sedm mužů: Manželské peripetie krásné Elizabeth Taylorové
Emocionální nezralost. Tak zhodnotí Liz po letech své první manželství s Nickym Hiltonem s tím, že hledala nezávislost a viděla ji v sňatku. „Opravdu jsem si myslela, že k manželství stačí bílá chaloupka a nadýchaná zástěra,“ usmívá se. Podaří se jí to napodruhé? Když je jí 20 let, anglickému herci Michaelu Wildingovi (1912–1979) je už […]
Belmondo. Paul. Těší mě…
Tam, kde ostatní dají přednost kaskadérům, odehraje svou roli sám. Jako vždy je charismatickým dobrodruhem sázející jednu vtipně cynickou hlášku za druhou. Zkrátka světoznámý herec Belmondo, kterému se přezdívá Bébel. Paulů má v rodině jako naseto. A slavní jsou jakbysmet!   Po francouzském vpádu do Alžírska proudí do země davy evropských osadníků. Mezi nimi, ze severoitalského […]
Saxofon: Proč ho nejdřív nikdo nechce?
Většina klasických hudebních nástrojů se vyvíjela postupně a datum jejich vzniku ani vynálezce neznáme. Minimálně jeden je ale výjimkou!  Dechové nástroje jsou buď dřevěné, anebo žesťové. Ovšem striktní rozdělení platí jen do roku 1840. Tehdy totiž Belgičan Adolphe Sax (1814–1894), již dlouho přesvědčený o tom, že v hudbě něco chybí, vezme plátek typický pro dřevěné […]
Nenechte si ujít další zajímavé články
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
historyplus.cz
Ferdinand I. zatrhl šizení na tržištích
„Prvotřídní kvalita, dovoz z Itálie,“ přesvědčuje kupec s látkami bohatou pražskou měšťanku. Žena pečlivě osahává štůček mušelínu. „Vezmu si pět loket,“ prohlásí. Kupec rychle naměří požadovanou délku. Pořádný kus mu přitom zůstane za prsty…   „Na šaty ho bude málo, milostpaní. Stačí jenom na sukni,“ zhodnotí švadlena množství růžového mušelínu. „Ošidili vás, podívejte.“ Vezme do ruky dřevěnou
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
enigmaplus.cz
Krvavé maltské podzemí a tajemná Petra
V oblasti Paola na předměstí hlavního města La Valetta na Maltě se v roce 1902 dostala skupina dělníků do problémů. S několika se při rozbíjení skal propadla zem. „Dostaňte nás odsud, něco tady je,“ z
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
epochanacestach.cz
Historické Boskovice: Procházka od hradu k zámku
Návštěvou jednoho města si snadno zajistíme program třeba na celý víkend. Boskovice totiž nabízejí hned dvě významné architektonické památky, vzdálené od sebe jen půl kilometru. A tak se vydejme za hradem i za zámkem do krásné jihomoravské krajiny. Trhová osada Boskovice na okraji Drahanské vrchoviny vznikla někdy ve13. století, a už v roce 1313 kronikáři zaznamenali
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
epochalnisvet.cz
Pátrání po nacistickém zlatě: Je ukryté pod hladinou německého jezera?
Nad vodou se převalují chuchvalce mlhy, ze kterých se náhle vynoří siluety několika člunů. Mají velmi podivnou posádku. Dobře živení, po zuby ozbrojení muži v černých uniformách a na straně druhé: zubožená těla oblečená v chatrných vězeňských hadrech. Co tato přízračná scéna znamená?   Je jaro roku 1945, druhá světová válka se chýlí ke konci. Jezero Stolpsee
Provozovatel: RF HOBBY, s. r. o., Bohdalecká 6/1420, 101 00 Praha 10, IČO: 26155672, tel.: 420 281 090 611, e-mail: sekretariat@rf-hobby.cz