Píše se rok 1949. Zlín je na základě žádosti svých 61 000 obyvatel, jak je ve své době ohlášeno, přejmenován na Gottwaldov, na Pankráci se věší nestraníci a na podkladě zákona o kolektivizaci vznikají JZD…

U nás jsme v tu chvíli daleko tomu, abychom mohli docenit, že organizace Mental Health America (MHA) vyhlašuje právě tohoto roku květen měsícem duševního zdraví.

Šíření o dopadu negativních projevů na život jednotlivce i důležitost prevence zprvu reflektují jen Spojené státy. Nebo alespoň mají tu snahu. Pojetí května coby měsíce duševního zdraví se ale postupně šíří do světa.

U nás si na jeho první vlaštovky počkáme přes půl století. Alespoň v posledních pěti letech je však jeho vliv konečně znát i u nás, a to jak pro odborníky, tak pro širokou veřejnost.

Rozjíždějí se preventivní kampaně, soukromé společnosti spouštějí programy pro zaměstnance, univerzity organizují veřejné přednášky…

Co na to WHO?

A co to to duševní zdraví vlastně je? Podle definice Světové zdravotnické organizace zdraví jako takové neznamená pouze nepřítomnost nemoci či fyzické slabosti. Jde o stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody.

Duševní zdraví je pak chápáno jako schopnost zvládat každodenní stres, fungovat produktivně v práci a být přínosem pro své okolí.

Pracovní zdraví je samostatnou oblastí veřejného zdraví, jejímž cílem je podporovat a udržovat co nejvyšší úroveň fyzické, psychické a sociální pohody u lidí napříč profesemi.

Duševní rovnováha hraje zásadní roli v každodenním profesním životě, jelikož lidé tráví velkou část dne právě v práci. „Stresové situace se vyskytují na většině pracovišť, nejde o individuální záležitost, ale i o téma, které se týká zaměstnavatelů.

Výsledky a efektivita jsou úzce propojeny s psychickým stavem jednotlivce.

Pokud dojde k narušení vnitřní stability, může se to projevit zvýšeným emočním napětím, poklesem psychické pohody a následně i zhoršením pracovního výkonu,” vysvětluje psycholožka Miriama Bírešová z kliniky Health+.

Proč se v práci stresujeme?

Nejčastější příčinou pracovního stresu bývá nerovnováha mezi pracovními nároky (tedy požadavky jako jsou pracovní úkoly, role, fyzické, sociální, duševní i organizační aspekty – například pracovní doba, směnný provoz, prostředí, zavedené postupy a pravidla) a dostupnými pracovními zdroji.

Mezi ty patří například míra kontroly nad vlastní činností, rozmanitost úkolů, autonomie, finanční ohodnocení, možnosti seberealizace a osobního růstu, ale také podpora ze strany rodiny, přátel a blízkých, sebedůvěra či psychická odolnost vůči zátěži.

S dlouhodobým přetížením v zaměstnání se často pojí syndrom vyhoření (burn-out). Tento pojem se v odborné literatuře objevil poprvé v roce 1974 a jeho základní charakteristika zůstává dodnes obdobná. Co se stane, když budete nadměrný stres dlouho přehlížet?

Můžete pocítit psychický stav spojený s chronickým vyčerpáním – jak emočním, tak kognitivním – a často i celkovou únavou.

Nevycházíte s kolegy? Nebo je toho moc?

Jde o proces, který se vyvíjí postupně – od počátečního nadšení a dlouhodobého přetěžování, přes vyčerpání a frustraci, až po fázi apatie a úplného odcizení se práci.

V rámci prevence je důležité podporovat aktivní přístup ke zvládání stresu a udržovat rovnováhu mezi profesním a osobním životem. Pokud člověk rozpozná příznaky vyhoření, je vhodné vyhledat odbornou pomoc – účinnou formou podpory bývá zejména psychoterapie.

Prvním krokem ke zmírnění nadměrného stresu a eliminací vyhoření v práci je identifikace jeho zdroje. Jde o příliš mnoho úkolů nebo přehlcenost? Nejasné zadání? Není k dispozici nikdo, koho se mohu zeptat na radu? Vadí mi přílišný ruch a nemohu se soustředit? Nebo jde o špatné vztahy s kolegy?

Spěte, sportujte, delegujte…

Teprve ve chvíli, kdy známe příčinu, můžeme zavést opatření, která mohou přispět ke snížení nebo úplnému odstranění stresu.

„Možná řešení se liší podle pracovní pozice – může jít například o úpravu prostředí, požádání kolegů či nadřízeného o podporu nebo pomoc.

U vedoucích rolí může být naopak vhodné delegování pravomocí a odpovědnosti, lepší práce s časem, efektivnější organizace činností a podobně,” dodává Bírešová.

Pro udržení psychické pohody je také nezbytně důležité dbát na rovnováhu mezi pracovním a osobním životem.

Většinu prostředků k jejímu posilování má každý z nás běžně k dispozici – zdravý životní styl, dostatek času na odpočinek, pravidelný spánek, regeneraci sil a pohybové nebo sportovní aktivity.

Pomáhá také efektivní organizace času: identifikovat tzv. „požírače času“, zbavit se jich a ušetřený prostor věnovat činnostem, které nás obohacují – ať už fyzicky, emocionálně, sociálně nebo intelektuálně.