Rachele Mussoliniová stála věrně po boku Benita Mussoliniho, přestože jeho nevěry ji hluboce zraňovaly. Jak tato žena přežila politické bouře a osobní zklamání? Přečtěte si příběh odolné manželky, která nikdy nezapomněla na svou lásku.
Říkali o ní, že byla nejpodváděnější manželkou Itálie, a pokud to náhodou nebyla pravda, tak se tomu alespoň blížila. Rachele Mussoliniová musela dlouhá léta trpět ustavičné zálety svého manžela, což ji pochopitelně velmi trápilo.
Všechno ale vydržela, snad proto, že ona a její budoucí manžel Benito Mussolini (1883–1945) spolu ještě jako děti chodili do školy. Pak je ale osud na několik let rozdělil.
Když později zemřela Benitova matka, tak si vdovec vzpomněl na matku Rachel, které také kdysi zemřel manžel, a povolal ji k sobě, aby mu vedla domácnost. Dva osamělí lidé se do sebe zamilovali a z Benita a jeho kamarádky se stali nevlastní sourozenci.
Po čase se ale i mezi nimi rozhořela láska, která se neobešla bez následků. Mladý Mussolini se však do ženění příliš nehrnul. Ke sňatku došlo až ve chvíli, kdy bylo jejich první dceři Eddě pět let.
K holčičce přibyli další dva sourozenci, mezitím se ale život jejich rodiny obrátil naruby.
Ambiciózní Mussolini se stal premiérem, a zatímco on si plnil své státnické povinnosti v Římě, jeho manželka s dětmi, jichž bylo časem dokonce pět, trávila dny na statku nedaleko rodného Predappia.
Benito si s manželskou věrností nikdy hlavu příliš nelámal, a tak jeho životem prošla celá řada milenek. Dál ale zůstával ženatý, a dokonce svou manželku i děti nechal přestěhovat do Říma.
To všechno Rachele trpělivě snášela a Benita před veřejností a přáteli omlouvala. Měl zkrátka jen moc energie, kterou musel někde ventilovat. Vše se změnilo ve chvíli, kdy se z jedné jeho milenky stala oficiální přítelkyně.
Clara Petacciová (1912–1945) tak stála vedle Mussoliniho i ve chvíli, kdy přišel jeho trpký konec.
V dubnu 1945 byli oba zatčeni a zastřeleni. To Rachel měla větší štěstí. Sama se přihlásila osvobozovacímu výboru, a i když si prožila roky pod dohledem na Ischii, nakonec se mohla vrátit do Forlì, otevřít si kavárnu a žít celkem v klidu.
Na svého Benita ale nikdy nezapomněla. Dokonce se jí podařilo získat jeho ostatky, které byly po popravě uloženy na chudinském hřbitově v Miláně.
Manžela nechala znovu pohřbít v jejich rodném Predappiu, čímž naplnila svůj dávný slib, že při něm bude stát ve zdraví i ve smrti. Ona sama zemřela v roce 1979 v úctyhodném věku 89 let.
Rachele Mussoliniová prokázala neuvěřitelnou odolnost tváří v tvář osobním i politickým zkouškám. Její věrnost Benitovi, navzdory jeho nevěrám, a schopnost přežít pád fašistického režimu z ní činí fascinující postavu. Její život je připomínkou, že láska může přetrvat i ty nejtěžší časy.
