V únoru 2003 se v Antverpách odehrála jedna z nejodvážnějších loupeží všech dob. Zloději ukradli šperky za 100 milionů dolarů z Antwerp Diamond Centre, přičemž obešli nejmodernější bezpečnostní systémy. Jak se jim to podařilo a co je za jejich chytrým plánem?
V pondělí 17. února 2003 se zaměstnancům společnosti Antwerp Diamond Centre naskytl šokující pohled.
Dveře trezoru ve druhém podzemním podlaží byly otevřené dokořán, desítky bezpečnostních schránek byly pozotvírané a na zemi se válely rozházené tašky, krabice a kufry. Chyběly šperky za 100 milionů dolarů.
Trezor přitom chránila soustava nejlepších technologií tehdejší doby – desítky bezpečnostních kamer, zámek na často měněný kód se stamiliony kombinací, třítunové dveře odolné proti vrtání, velký mechanický klíč, alarmy citlivé na vibrace, pohyb, světlo a teplo a mechanismus vytvářející magnetické pole, jehož porušení opět spustí alarm.
To všechno zloději pečlivě prolomili a obešli, aniž by způsobili sebemenší rozruch.
Policie později dopadla jednoho z hlavních aktérů, notorického italského zloděje jménem Leonardo Notarbartolo, šarmantního elegána s kontakty na mafii.
Ten po několik let předtím v Antverpách sám na oko obchodoval s diamanty a ve vykradeném trezoru měl schránku, aby si mohl bezpečnostní systém dobře prohlédnout a nafotit si ho fotoaparátem schovaným v psacím peru.
S ním spolupracovala parta profíků, za kterou by se nemusel stydět žádný film. Jeden byl specialista na alarmy, který dokázal tepelná čidla zakrýt plastovým štítem a desky elektromagnetického systému slepit k sobě.
Druhý, zručný elektromechanik, zvládl celý systém přemostit a tím ho vyřadit. Expert na zámky dovedl jen z fotografií obšlehnout fyzický klíč. Vstupní kód gang už předtím získal filmováním zaměstnanců tajnou kamerou. Jediným slabým článkem byl Notarbartolův dlouholetý kamarád Pietro Tavano.
Profesionální lupiče zradily odpadky. Pietrovým a Leonardovým úkolem bylo zbavit se obalů od šperků, pásek vytahaných z bezpečnostních kamer a dalších důkazů.
Chtěli je spálit ve Francii, ale Tavano to nevydržel a donutil kamaráda sjet do lesa už kousek za Antverpami. Než se Notarbartolo vrátil z prohlídky místa, zjistil, že Tavanovi ruply nervy, vyházel věci z auta a snažil se je zahrabat do listí.
Posbírat to všechno by trvalo hodiny. Muži nakonec rychle odjeli a nechali odpadky být. Chyba. Pozemek patřil milovníkovi přírody, kterému sem každou chvíli chodili vandalové a on neúnavně volal policii.
Obvykle ho ignorovala. Když se ale zmínil o jakési obálce s nápisem Antwerp Diamond Centre, policisté přijeli okamžitě. Prohlédnout videozáznamy, identifikovat Notarbartola, prohledat mu byt a najít stopy ke kumpánům už nebylo zas tak těžké. Spadla klec. Vězení unikl jen expert na zámky – jeho identita je tajemstvím dodnes.
Antverpská loupež diamantů je příkladem toho, jak mohou i nejlepší bezpečnostní systémy selhat, pokud se zloději dostatečně připraví. Přestože se podařilo většinu pachatelů dopadnout, zůstává otázka, zda by se podobná loupež mohla opakovat.
