Pavouci tkající sítě ve stavu beztíže, želvy obíhající Měsíc a tajemné „chladné plameny“ – vesmírné experimenty se zvířaty a ohněm odhalují překvapivé jevy. Co se naučili vědci z těchto neobvyklých pokusů a jak to ovlivní budoucí kolonizaci Marsu?

Pavouci ve vesmíru

V roce 2011 vyslali vědci na ISS dva pavouky druhu nefila kyjonohá, aby zjistili, zda se dokážou přizpůsobit mikrogravitaci.

Samičky Esmeralda a Gladys (později odhalený samec Gladson) tkaly sítě, ale místo trojrozměrných struktur vytvářely plošší a kulatější tvary. Pavouci však udrželi svůj denní rytmus, což naznačuje, že jejich biologické hodiny nejsou závislé na gravitaci.

Želvy obíhající Měsíc

V roce 1968 Sověti poslali dvě želvy stepní na oběžnou dráhu Měsíce. Cílem bylo zjistit, zda přežijí mimo magnetické pole Země. Želvy strávily 39 dní bez jídla a vrátily se v relativně dobrém stavu, i když s úbytkem hmotnosti.

Experiment prokázal, že dlouhodobý vesmírný let nepoškozuje plazy fatálně, ale hladovění a absence pohybu mění jejich fyziologii.

Nebezpečné vesmírné plameny

Oheň ve vesmíru hoří zcela jinak než na Zemi – vytváří kulovité plameny a může se vznítit i poté, co byl zdánlivě uhašen. V roce 2009 objevili astronauti tzv. „chladný plamen“, který je téměř neviditelný a hoří při nízkých teplotách.

Tyto poznatky jsou klíčové pro bezpečnost budoucích misí, zejména při cestách na Mars.

Hmyz jako budoucí vesmírní průzkumníci

Zkoumání chování pavouků ve vesmíru otevřelo otázky o tom, zda bychom mohli v budoucnu využít hmyz k určitým vesmírným úkolům.

Například by bylo možné vyšlechtit geneticky upravené pavouky nebo jiný hmyz, který by dokázal efektivně tkát materiály na výrobu lehkých, ale odolných struktur.

Podobně jako se pavouci přizpůsobili podmínkám na ISS, mohly by podobné experimenty přispět k vývoji nových technologií.

Vliv vesmírných podmínek na biologii organismů

Experimenty s živými organismy ve vesmíru ukazují, jak zásadně mikrogravitace mění biologické procesy. Kromě želv byli do kosmu posíláni i další tvorové, například ryby, myši nebo bakterie.

Ukázalo se, že nízká gravitace ovlivňuje genovou expresi, růst buněk a dokonce i evoluční adaptace. Tyto poznatky mohou být klíčové nejen pro dlouhé vesmírné mise, ale i pro pochopení toho, jaký vliv by měl život na jiných planetách na živé organismy.

Experimenty se zvířaty a ohněm ukazují, že vesmírné prostředí mění základní biologické a fyzikální procesy. Porozumění těmto jevům je nezbytné pro přežití lidí ve vesmíru.

Výzkum interakce organismů s mikrogravitací i studium netradičních jevů, jako jsou chladné plameny, mohou v budoucnu přispět k revoluci v kosmických technologiích i zabezpečení dlouhodobých vesmírných misí.