Na Mezinárodní vesmírné stanici (ISS) se voda chová zcela jinak než na Zemi. Místo toho, aby tekla, vytváří dokonalé koule, které volně poletují prostorem. Jaké další fascinující vlastnosti má voda v mikrogravitaci a jak se s ní astronauti každodenně potýkají?

Vodní koule ve vesmíru

Voda se ve vesmíru, respektive v prostředí mikrogravitace, které panuje na Mezinárodní vesmírné stanici, chová jinak než na Zemi. Po uvolnění z nádoby se rozletí v podobě kuliček do všech směrů.

Bez gravitace, která by vodu táhla dolů, jsou všechny vnější síly, které na ni působí, stejné. Proto voda zaujme tvar s co nejmenším povrchem, kterým je pro libovolný objem vždy koule. Pokud se v ní nachází vzduchová bublina, pohybuje se spolu s ní.

Na Zemi, kde je vzduch v důsledku působení gravitační síly lehčí než okolní voda, by se hnala vzhůru, aby prorazila povrch kapky.

Mytí vlasů a ždímání ručníku

Astronauti si s vodou ve vesmíru hrají rádi, experimenty s ní jsou fascinující. V dubnu 2013 například americký astronaut Chris Hadfield ždímal na ISS mokrý ručník.

Díky povrchovému napětí voda putovala po povrchu ručníku a poté na astronautovu ruku, jako by se jednalo o želé. Astronautka Karen Nybergová zase na videu ukazovala, jak obtížné je mytí vlasů ve vesmíru kvůli vlastnostem, které tam voda má.

Voda jako klíčový prvek vesmírných experimentů

Voda na ISS není jen nezbytná pro každodenní potřeby astronautů, ale také hraje důležitou roli v experimentech. Vědci zkoumají její chování v mikrogravitaci, aby lépe porozuměli kapilárním jevům, které mohou být klíčové pro budoucí vesmírné technologie.

Například výzkum pohybu tekutin pomáhá při vývoji efektivnějších systémů pro recyklaci vody, což je zásadní pro dlouhodobé mise na Měsíc nebo Mars.

Voda a její využití v kosmických technologiích

V mikrogravitaci se voda chová odlišně i při chlazení elektronických systémů. Na Zemi se kapaliny pohybují díky gravitaci, ale ve vesmíru se musí využívat kapilární síly a povrchové napětí.

NASA testuje nové metody chlazení pomocí tekutin, které by mohly být využity v budoucích vesmírných lodích. Tyto technologie mohou mít dopad nejen na kosmické mise, ale i na pokročilé systémy chlazení na Zemi.

Studium chování vody ve vesmíru není jen zábavné, ale také klíčové pro budoucí mise. Pochopení povrchového napětí může vést k lepším technologiím pro zpracování tekutin v kosmu.

Díky absenci gravitace lze provádět jedinečné experimenty, které nám pomáhají lépe rozumět základním fyzikálním principům.