Proměnit obyčejný kov na zlato, z kousku běžného kamene vyrobit drahokam, z podivných ingrediencí umíchat elixír mládí nebo vytvořit kámen mudrců. Učenci na pražském dvoře císaře Rudolfa II. se snaží.

Někteří lidé považují alchymii za pavědu. Ve skutečnosti jí ale moderní chemie vděčí za spoustu užitečných znalostí. Vytvořila postup výroby silných kyselin. Vyladila k dokonalosti různé chemické postupy, třeba rozpouštění nebo žíhání.

Pomohla vytvořit spoustu praktického nádobí, bez kterého se dnes neobejde žádná pořádná laboratoř. Alchymistické názvosloví také není úplně slepou uličkou. Někteří alchymisté se zapsali do dějin skutečným poznatkem, jiní spíše podvůdcem.

To druhé je případ anglického dobrodruha a alchymisty Edwarda Kelleyho (1555–1597).

Hovoří s anděly

Je spíše mazaným podvodníkem než skutečným vědcem, i když znalosti mu upřít nelze. Umně přitom využívá svého magicky působícího vzhledu – plnovousu a dlouhých vlasů, které patrně zakrývají chybějící uši.

Kelley se dá v roce 1582 najmout do služeb Johna Deeho jako médium. „Mám schopnost vidět duchy a hovořit s anděly,“ tvrdí.

Z pražského císařského dvora ale dostanou oba muži kopačky a po pobytu v Polsku a Sasku se nakonec v září 1586 usazují právě na rožmberském dvoře. Císař se proto na Viléma rozzlobí, Kelleyho proslulost se ale donese až do Prahy a následuje smír.

Když Edward Rudolfovi údajně předvede přeměnu kovu ve zlato, je mu definitivně odpuštěno. Navíc se chlubí tím, že vlastní „černé neboli zemní zrcadlo“, kterým prý dokáže poslouchat cizí hovory a vidět na dálku. Zatím utěšeně bohatne a střídá pobyty v Praze s Třeboní.

Nic ale netrvá věčně. Jeho popularita ale pomalu uvadá. Větev si před sebou definitivně podřeže v roce 1591, když se dostane do souboje s císařským dvořanem Hunklerem a svého soka zabije. Císař souboje zakázal. Edwardovi teď žádná kouzla a magie nepomohou.

Narychlo odjíždí k Vilémovi z Rožmberka, aby si zachránil život, ale biřici ho během cesty dostihnou a vsadí do vězení na Křivoklátě. Od října 1593 si užívá svobody, ale v listopadu 1596 ho znovu zatknou. Tentokrát se jeho žalářem stává mostecký hrad Hněvín.

Po hradě se může volně pohybovat a dělat pokusy. Dvakrát se pokusí o útěk. Poprvé přijde o nohu, pak si zmrzačí druhou. Nakonec vypije jedovatou tinkturu.