Za nízkou zábranou z nataženého provazu se tyčí les rukou s telefony. Plejáda fotek míří do rodinných archivů i na sociální sítě. Nejslavnější komplex z kamenných kruhů a menhirů dokáže stále překvapit. Tentokrát díky svému německému „bratranci“…
Kolem roku 3100 př. n. l. se tři kilometry od místa, kde dnes najdete anglické Amesbury, buduje kruh tvořený dvoumetrovým příkopem a půlmetrovým valem. Přibližně v letech 2400 až 2200 př. n. l. tu stojí první velké kameny.
Od roku 2008 díky radiokarbonové analýze víme, že druidi ve Stonehenge prsty nemají. Za vstupné činicí v přepočtu 550 korun tu nasajete atmosféru doby bronzové. EPOCHA vám navíc prozradí novinky, které se zatím nedozvíte ani v místním muzeu!
Poklad mezi bramborami
Vesničku Pömmelte najdete utopenou mezi řádky brambor ve středním Německu. Roku 1991 je podle leteckých snímků jasné, že tu stály stavby. Narušená půda po starověkých příkopech a kruzích zadržuje vlhkost, tak je v těchto místech vegetace tmavší.
Předběžné vykopávky datují nález do dob neolitu. V roce 2005 se rozběhnou práce naplno. Pod rukama archeologů se vynořuje velký prstenec. Díry po dubových sloupech, obrysy domů, desítky hrobů plné obětin a darů.
15členný tým jen v roce 2020 prozkoumá detailně šest hektarů půdy, což odpovídá rozloze 1,42 pražských Václavských náměstí.
Největší ve střední Evropě!
„Našli jsme největší středoevropské sídliště ze starší doby bronzové,“ podivuje se archeoložka Franziska Knollová z Univerzity Martina Luthera ve spolkové zemi Sasko-Anhaltsko.
Středobodem jsou pozůstatky velké dřevěné svatyně, která zde vyroste zároveň s přilehlou vsí. Knollová jí přezdívá Woodhenge. „Stonehenge a Woodhenge jsou sourozenci,“ tvrdí.
Vnější kruh stavby je impozantní – napříč měří 119 metrů a sloupy dosahovaly do výšky tří metrů. Součástí Woodhenge bývala i vnitřní palisáda tvořící zřejmě samu svatyni. Dovnitř se dokázalo vměstnat i pár set lidí. Z nálezů ve vnějším okruhu zamrazí.
Archeologové oprašují kostry žen a dětí, stopy na kostech ukazují na násilnou smrt. „Šlo o součást rituálů,“ osvětluje Knollová.
Genetika přepisuje učebnice
Necelý kilometr odtud se činí bagry. Ležela zde menší prstencovitá svatyně. Celý komplex tvoří rituální krajinu, stejně, jak to novodobé vykopávky ukazují u Stonehenge. „Je jasné, že sakrální krajina tu vzkvétá mezi lety 2400 a 2000 př. n. l.
– a pak to skončí,“ vysvětluje André Spatzier ze Státního úřadu pro správu kulturního dědictví Bádenska-Württemberska. Proč? Na vině je rozsáhlý požár.
Německé nálezy spadají pod takzvanou kulturu se zvoncovitými poháry, která je značně rozšířená i na ostrov Velké Británie. Ve 20. století se má za to, že se šíří ústním podáním a nějak nesouvisí s migrací.
Jenže testy DNA provedené genetiky z Harvardské univerzity na prehistorických britských kostrách zamíchají kartami. Kultura zvoncovitých pohárů není záležitostí kulturních změn, jak se doteď myslelo, ale následkem masivní migrace!
Ze stepí až do Británie
Kudy se cesta těchto lidí ubírala? Ze stepí Ukrajiny a Ruska míří do středního Německa, kde kolem roku 2800 př. n. l. nahradí původní neolitické farmáře. A krátce předtím, než začne stavba další fáze Stonehenge, tedy asi v časech 2500 př. n.
l., podle výsledků DNA testů tato skupina dorazí ze střední Evropy do Británie! Podle výsledků koster v Británii jde o odpovídající geny lidu kultury zvoncovitých pohárů, který žije ve shodné době u dnešního Pömmelte!
„Ve Spojeném království máme sklon považovat náš pozdní neolit za něco ryze ostrovního,“ kroutí hlavou archeolog Joshua Pollard ze Southamptonské univerzity.
Woodhenge i Stonehenge jsou tak překvapivě stavbami jediné kultury, která má shodné technologie a tou dobou možná i jazyk!
Vejce nebo slepice?
Archeologové předpokládají, že lidé od Stonehenge a Woodhenge spolu byli v kontaktu.
První fáze stavby Stonehenge jsou ovšem starší, než samo Woodhenge, takže je možné, že se stanou inspirací pro německou stavbu.
