Oslepující záblesk, poté vzduch rozčísnou motory bombardérů. O pár desítek minut později začnou oblast pročesávat vojáci. Speciální ochranné pomůcky? Jen pro některé. Spousta z nich ale za nedbalost velení zaplatí. Jsou totiž vystaveni zrádnému záření.

Tak trochu podle skautského motta „Vždy připraven!“ se řídí sovětské velení. Očekávají třetí světovou válku a chce se na ní nachystat, a tak 14. září 1954 uspořádá vojenské cvičení, které má vojáky připravit na nukleární útok.

Jako na Západě

Všechno začíná o rok dřív, kdy vysoce postavený sovětský potentát Nikolaj Alexandrovič Bulganin (1895–1975) vydává výnos o cvičení za zvláštních podmínek. První holubicí je promítání filmů o testování jaderných zbraní.

V tu chvíli zbývá už jen krůček, aby si to vojáci sami vyzkoušeli. Operaci Sněžok, což v překladu znamená sněhová koule, má na starost Georgij Konstantinovič Žukov (1896–1974), hrdina z druhé světové války a toho času náměstek ministra obrany.

Reakce jednotek na výbuch, organizace protinukleární obrany a také výzkum, zda mohou po jaderné explozi útočit – tak zní pár cílů. Armádní taškařice, jíž se zúčastní na 45 tisíc lidí, má proběhnout 14. září 1954, a tak už chybí jen místo.

Jako ideální se ukáže být prostor vzdálený zhruba 13 kilometrů od vesničky Tockoje v Orenburské oblasti. Místo terénem připomíná západní Evropu, což je nejpravděpodobnější dějiště třetí světové války.

Dvakrát horší než v Nagasaki

Přípravy jsou monstrózní, na shození bomby jsou vytipováni dva piloti – nakonec velení náhodně vybere jednoho. Sověti rovněž nashromáždí 600 tanků, 500 děl, 320 letadel a hlavně 6 tisíc traktorů. Nezapomínají ani na obyvatelstvo, které v oblasti žije.

Někteří musí na pár dní opustit domov, vláda jim přiklepne slušné odškodné a navíc se zaručí za nezničení majetku. Ten, kdo bydlí dál od místa výbuchu, se má pár minut před detonací schovat a lehnout si na zem.

Osudový den jedná Žukov s meteorology, protože čeká na vhodné počasí. „Mírný vítr a polooblačno,“ čte ve zprávě a okamžitě jedná.

Hodinky mu ukazují 9:34, kdy zhruba 350 metrů nad povrchem exploduje 40 kilotunová bomba (až dvojnásobně ničivější než ta, kterou Američané svrhnou na Nagasaki).

Zdánlivá jarní příroda

Místo výbuchu po pěti minutách zkontrolují bombardéry měřící hladinu radioaktivity. Vojáci mezitím vidí oslepující záblesk. Ve chvíli, kdy dostávají rozkaz k útoku, mají někteří na sobě obyčejné uniformy. Klasické plynové masky kvůli teplotě nejde použít.

„Země byla pokryta tenkou skelnou krustou, která připomínala tenký led na jarních kalužích,“ vzpomíná přímý účastník Sergej Zelencov (1927–2017). Tři dny po operaci o Sněžoku hrdě referuje sovětský list Pravda.

Čas plyne, jenže po rozpadu SSSR se začne diskutovat o zdravotních dopadech na zúčastněné vojáky. Ti jsou údajně nuceni podepsat smlouvu o mlčenlivosti. Rakovinu a další komplikace umlčet nejdou.

Nakonec všem zúčastněným úřady přiřknou status veterána, který podstoupil zvláštní riziko. S tím samozřejmě souvisí i vyšší finanční kompenzace.