Když Římanka se zásnubním prstenem na ruce vyrazí ve starověku do ulic, muži se drží uctivě stranou. Vizigóti považují prsten za nezrušitelný závazek a královskou svatbu v 15. století předznamená první šperk se vzácným diamantem. Na svou zlatou éru si však tento model musí několik století počkat.
Když zásnubní prsten, tak s diamantem! Je to zkrátka klasika. Ale před koncem 19. století jsou diamantové zásnubní prsteny neobvyklé. To tradice nošení zásnubních prstenů je mnohem delší. Sahá dokonce až do antického Říma!
Prsten jako závazek
A římská starověká pravidla jsou také důvodem, proč zásnubní prsten nosí pouze ženy. Tehdy totiž symbolizuje ty, které jsou pro potenciální nápadníky už nedosažitelné. A je běžné, že ženy mají prsteny rovnou dva:
železný na nošení doma a zlatý, když vyrazí ven. Prsten nosí na prsteníčku, protože Římané věří, že z tohoto prstu vede k srdci žíla, spojující zamilovaný pár. I po pádu římské říše tradice v Evropě dále pokračuje.
Vizigótský zákoník ze 7. století prohlašuje, že „… při obřadu zasnoubení musí být předán prsten a slib nesmí být za žádných okolností zrušen.“ O dvě století později papež Mikuláš I. Veliký (800-867) zdůrazní roli tohoto prstenu jako významného závazku.
První zaznamenanou osobou, která daruje své snoubence diamantový zásnubní prsten, je v roce 1477 mocný habsburský dědic Maxmilián I. (1459-1519). Věnuje ho dceři burgundského vévody Marii (1457-1482).
Nová móda
Vznikne tak nový trend: bohaté páry si nechávají vyrobit prsteny s diamantem, pokud ho tedy seženou.
Diamanty jsou totiž v Evropě hodně vzácné, až do 18. století je jejich zdrojem Indie, teprve po objevení diamantů v Brazílii v roce 1726 (a později i jinde v Jižní Americe) jejich cena klesne.
Klenotníci přitom už od 16. století experimentují se způsoby, jak udělat diamantové prsteny co nejatraktivnější a snaží se vyrobit nové nástroje pro jejich broušení. Věci se však změní během protestantské reformace.
Místo nákupu dvou prstenů (zásnubního a snubního) některé páry jednoduše čekají na výměnu snubních prstenů. Mezi 16. a 19. stoletím celkově popularita zásnubních prstenů klesne, ale pak se tyto kroužky opět vrátí na výsluní.
Pomůže jim k tomu britská královna Viktorie (1819-1901). Její snoubenec Albert Sasko-Kobursko-Gothajský (1819-1861) jí daruje nádherný zlatý šperk ve tvaru hada s rubínovýma očima a tlamou z diamantů. Uprostřed je smaragd.
Nahoru a zase dolů
V roce 1867 jsou v dnešní Jihoafrické republice objeveny diamanty a brzy si zásnubní prsten s tímto drahokamem mohou dovolit i páry ze střední třídy.
Během Velké hospodářské krize ve 30. letech 20. století zásnubní prsteny opět upadnou v nemilost, ale pokud ho přece jenom muži chtějí snoubence koupit, volí levnější kameny.
Nicméně velká reklamní kampaň společnosti De Beers, kontrolující trh s diamanty, dobře zafunguje, alespoň v USA. Má za úkol přesvědčit lidi, aby kupovali dražší kameny, a v letech 1938 až 1941 vzroste prodej diamantů více než o polovinu.
V 60. letech 20. století má až 80 % Američanek diamantový zásnubní prsten. Ale časy se mění a dnes si stále více párů vybírá prsteny se smaragdem, safírem, rubínem a jinými drahými kameny. Kromě jiného k tomu přispívá i jeden důležitý fakt.
„Většina dnešních mladých zákazníků ještě nemá prostředky na diamanty, a tak hledá cenově dostupnější alternativy,“ vysvětlují obchodníci.
