Je to k nevíře, ale televize není o mnoho mladší než rádio. Jistou dobu probíhaly výzkumy obou zařízení paralelně a princip televizního vysílání v mnohém vychází právě z rádia.
Přesto se na jejím vývoji podílelo mnoho vynálezců a od prvního konceptu až po první funkční zařízení uběhlo skoro 80 let.
Tři úkoly pro vynálezce
Za první krok, směřující k vynálezu televize, můžeme považovat formulování předpokladů pro přenos pohyblivého obrazu. Ve zkratce bylo třeba obraz rozložit a složit, převést a vysílat, a to celé synchronizovaně.
Autorem těchto tří formulací byl roku 1843 skotský vynálezce Alexander Bain. O několik desítek let později objevil Angličan Willoughby Smith důležitou vlastnost selenu, který dokázal převést světlo na elektrický signál.
V roce 1885 si Paul Nipkow nechal patentovat Nipkowův kotouč, který umožňoval rozložit obraz na jednotlivé body. Další důležitou částí pro provoz televize byla katodová trubice.
Tu vynalezl roku 1897 německý fyzik Karl Ferdinand Braun, za což byl oceněn Nobelovou cenou. Díky těmto čtyřem vynálezům byly splněny ony předpoklady a nic nebránilo vzniku televize.
Vysíláme!
Pod pojmem televize rozumíme nejen samotné zařízení, ale také televizní vysílání. Rok 1925 proto můžeme považovat za rok, kdy opravdu vznikla první televize.
Skotský vynálezce John Logie Baird provedl v Londýně první úspěšný přenos obrazu a o tři roky přenesl obraz z Londýna do New Yorku. Na následujících několik let se stal předním průkopníkem v oblasti televizního vysílání.
Experimentoval také s infračervenými a trojrozměrnými obrazy. Později vytvořil také první barevnou televizi! Každopádně po těchto úspěších brzy nastalo šíření televize a televizního vysílání do světa.
První pravidelné veřejné vysílání na sebe nenechalo dlouho čekat a proběhlo v Berlíně 22. března 1935. Vysílalo se 90 minut, třikrát týdně.
