Erupce sopky byly tak mohutné, že se jejich celková energie vyrovná téměř 180 000 explozím hirošimské jaderné pumy! „Běsnění“ Tambory změní indonéský ostrov Sumbawa na nehostinnou pustinu a způsobí i krutou smrt statisíců lidí z celého světa!
Z dálky se ozývá nepříjemné dunění. „Jako kdybyste naráz vystřelili ze dvou až tří děl,“ zapíše si tehdy do lodního deníku protřelý obchodník s opiem a současně kapitán britského křižníku Benares, Angličan William Eatwell.
Že by se ozvěny evropské napoleonské války projevily i ve vzdálených asijských vodách? Nebo že by šlo o bitvu s piráty? Vzápětí je námořníkům zřejmé, že tajemný hluk nemá s válčením nic společného. I když je den, oblohu nad oceánem totiž zakryje „půlnoční“ tma.
Proč je vidět jen na pár desítek metrů? A proč z nebe padá popel?
Když se z ráje stane peklo!
Vzápětí se horizont poněkud vyjasní a Benares po několika dnech připlouvá k cíli své cesty. Ale námořníci nevěří svým očím. Donedávna životem kypící ostrov Sumbawa, ležící východně od Bali, je změněn k nepoznání!
Se svými 280 kilometrů délky sice stále patří mezi středně velké pevniny Malých Sund, ale již rozhodně ne svým zalidněním! Kužel původně 4300 metrů vysoké Tambory – někdejší dominanty ostrova – je náhle o téměř 1500 metrů nižší!
Vegetací dříve porostlá krajina se promění na pustou, pokrytou stovkami mrtvých těl! Lidé a zvířata umírají udušeni pod „slupkou“ z popela, těžkých balvanů a ztuhlé lávy.
Další naleznou smrt pod propadlými střechami domů, nebo kvůli konzumaci prachem znečištěné vody.

Explozi slyší až na Sumatře
K pomyslné předehře tragédie dochází roku 1812. Vulkán, považovaný za neaktivní, poprvé zaduní a vypustí obrovský černý mrak. Oblak postupně tmavne, což přispívá ke znepokojení obyvatel ostrova.
Událost by ale skončila zapomenuta v propadlišti dějin, pokud by se sopka „neprobudila“ o tři roky později. Kalendář ukazuje 5. duben 1815, když se přetlak plynů pod Tamborou rozhodne prodrat na povrch.
Nejsilnější exploze, probíhající o pět dní později má být dokonce slyšet až na Sumatře, 2500 kilometrů od Tambory!
Silné vulkanické dunění a související „efekty“ způsobí paniku i ve vzdálených oblastech Nizozemské východní Indie (dnes Indonésie – pozn. redakce). V Yogyakartě na Jávě se holandská jednotka začne šikovat do bojové formace.
Po výbuchu přichází smrt a hlad!
Následkem erupcí se rozerve a utrhne horní část vulkánu, která je vymrštěna do vzduchu!
10. dubna večer vytrysknou ze země v okolí sopky vysoké plamenné sloupy, stejně jako z ní samotné. Po svazích hory začne stékat rozžhavené magma. Vulkánem vyvržené kameny, se sopečnými plyny, popelem a lávou, zcela zasypou a zničí nedalekou vesnici Tambora.
Do vzduchu je během několika hodin vyvrženo kolem 150 krychlových kilometrů popela, kamení a zeminy, což odpovídá objemu více než 120 000 plně naložených nákladních vlaků! Erupce navíc způsobí pětimetrovou tsunami, valící se oceánem.
V okruhu osmdesáti kilometrů od sopky nepřežije téměř nic a nikdo živý. Jen v samotné Indonésii si pohroma vyžádá přes 100 000 lidských životů, i když přesné číslo není známo!
Na Sumbawě zahynou tři čtvrtiny obyvatel. Veškerá úroda je zničena, vysychají prameny a studně, a lidé se kvůli hladu uchylují dokonce i ke kanibalismu.
Když sopka změní podnebí
Život na zničených indonéských ostrovech se vrací do normálu jen pomalu. První sklizeň rýže probíhá na Sumbawě až pět let po explozích sopky! Příčinou jsou i milióny tun vyvrženého vulkanického popela a oxidu siřičitého.
„Mix“ vytvoří ve vysokých vrstvách atmosféry aerosol, který vytrvale odráží sluneční paprsky. Změní se tím podnebí nejen v jihovýchodní Asii! V letech 1816 a 1817 se výrazně ochladí i v Evropě a Severní Americe!
Nekončící mráz se v nelehké době po napoleonských válkách ukáže jako fatální pro mnohé obyvatele Starého světa. Průměrná teplota dočasně klesne například ve Velké Británii o téměř 4 stupně Celsia!
Vliv Tambory ještě posílí další erupce jiné a neznámé pozemské sopky. Vybuchl tento záhadný vulkán kolem roku 1810, jak míní část vědců?

Kam zmizelo Slunce?
V zimě na přelomu let 1815 a 1816 pozorují obyvatelé severní polokoule na obloze hnědobílou mlhu, zakrývající Slunce, v jindy slunné jižní Itálii napadne na jaře 1816 hnědě zbarvený sníh a podivné hrátky počasí sužují mnoho zemí i v dalších měsících.
Začátkem července ve Velké Británii, v Bavorsku, ale i v Nové Anglii, stále hustě sněží. Záplavy a nedostatek píce donutí farmáře v Holandsku a v Sasku vybít stáda dobytka. Podobně tomu je i v Nové Anglii, i východní Kanadě.
Zmrzne i většina evropské úrody obilí. Nedostatek potravin vyvolá hladomor a epidemii infekčních chorob. Změnila největší vulkanická pohroma novověku, která se údajně energií vyrovnala téměř 180 000 hirošimských bomb, naše dějiny?