Tahle plavba navždycky změní svět. Čtyři lodě doplují na konec známého světa a z Portugalska definitivně udělají námořní velmoc. Protože platí jen jediné pravidlo: koření musí proudit.

Vasco de Gama (1469–1524) se narodí do vlivné šlechtické rodiny v přístavním městečku Sines O jeho mládí ani životopisci moc nevědí – snad studuje kdesi ve vnitrozemí matematiku a navigaci.

Po vzoru otce vstupuje do rytířského Řádu svatého Jakuba od meče, jehož velmistrem je samotný král. To mu otevře dveře k pozdější kariéře. Vasco je totiž pověřen vcelku jednoduchým úkolem, aby zajal několik francouzských lodí. Úkol splní rychle a efektivně.

Skořice a paprika

I díky tomu na něj padne volba, aby objevil cestu do Indie a obnovil obchod se skořicí a paprikou. Tohle koření se totiž vyvažuje zlatem. Flotila čtyř lodí vyráží kolem Afriky. V té době mapy končí u mysu dobré naděje, ale to Gamu nezastaví.

Obepluje nejjižnější cíp Afriky a nezalekne se ani strašlivé bouře, kterou se zde musí probíjet. Pak se ale dostane za bod zlomu a před ním je nekonečný a neznámý Indický oceán. Slunce usilovně pálí a voda je teplá jako v lázních.

Lodě se probíjejí oceánem několik dlouhých měsíců a zdá se, že je to plavba bez konce. O to radostněji námořníci vítají, když se z koše ozve konečně výkřik: „Země na obzoru!“ Portugalské lodě doplouvají ke břehům Indie.

De Gama zde zakládá obchodní stanice, a zpátky se vrací nejenom s cenným nákladem, ale i příslibem dalších obchodů.

Když mluví děla

Jen o pár let později vyráží na moře znovu. Lodě jsou vyzbrojené děly a král si přeje jediné:

„Zabezpečte obchodní cesty, ať koření může proudit.“ Arabští obchodníci si totiž nechtějí nechat líbit konkurenci, ale Vasco de Gama je umravní několika výstřely děl a následným dobytím přístavu, nad jehož střechami se zatřepotá portugalská vlajka.

První z mnoha, které budou následovat. Jeho cesta navždy změní světové mapy a z Portugalska se stává obchodní velmoc. A to jen díky jemu

Konec cesty

Dočká se velikých poct. „Jmenujeme vás místokrálem Indie,“ odmění jej král novým titulem. Ale osud má jiné plány. Krátce poté, co de Gama dopluje do Kočinu, onemocní malárií.

Několik dní leží v horečkách, než si nemoc ukousne příliš velké sousto z jeho zdraví. Umírá na štědrý den roku 1524. Po několika letech je jeho tělo vyzvednuto a převezeno do rodného města. Ale zatímco kosti se rozpadají v prach, jeho jméno a odkaz dál žije.