Vysoká vatra plápolá jasným plamenem a tam, kde končí nespalující žár, začíná rej těl. Jsme na 1129 metrů vysokém Radhošti, místě, kde zůstávají prastaré legendy ještě živé, a kde se udrží pohanské rituály až do 18. století.

Desítky loučí ozařují radostné tváře. Tančí se a víno teče proudem. Pokud se sem vydáte dnes, určitě neminete žulovou sochu boha Radegasta. Jde o kopii, na originál se doběhněte podívat pod vršek, na radnici Frenštátu pod Radhoštěm.

Špitá se, že kromě klasických darů, které mu sem lidé po staletí přinášeli, nechyběly ani lidské obětiny! Ostatně o tom, že se tomuto bohu klidně předhodí i člověk, píše již kronikář Adam Brémský (asi 1050–1085):

„Biskupa Jana s jinými křesťany zajali, a když ho nemohli odvrátit od Krista, uťali mu ruce a nohy… pak usekli hlavu, nabodli ji na kopí a na znamení vítězství obětovali svému bohu Radegastovi.“

Zlatý bůh v podzemí

A ačkoliv je Radegastův slovanský kult na vrcholu ve 12. století, bude ještě pořádných pár set trvat, než se tu přestane (ovšem také jen na čas) slavit „pohanský“ slunovrat.

Není zcela jisté, co spadá pod Radegastovu gesci, ale jde zřejmě o války, vítězství všeho druhu a také sluneční cyklus. Svou základnu má samozřejmě na Radhošti. Až se ujme otěží víry křesťanství, stane se vršek jasným kandidátem pro čarodějnické sabaty.

Přesto sem lidi proudí napříč věky. Kultovní charakter má toto místo možná již před příchodem Slovanů. Času na vytvoření legend je tak víc, než dost. Která je ta nejslavnější? Třeba ta o soše.

Tu původní má svrhnout dokonce Cyril s Metodějem a na jejím místě vztyčit kříž. Kam se poděl vzácný sošný Radegast, který byl prý celý ze zlata? Podle pověsti je ukrytý v podzemní svatyni kdesi mezi křivolakými chodbami, kterými je vrch prošpikovaný!

Šlo to projít podzemím?

Nedaleké malebné Pustevny skrývají tajemství, které legendě dodá o chlup reálnější rozměr. Vede odtud dnes již nepřístupná soustava pseudokrasových puklin, ve kterých pastevci skladují sýry a mléko. Dříve se do zdejšího podzemí dalo vstoupit třemi vchody.

V 18. století se z Pusteven, tedy sedla v 1018metrové výšce, pravděpodobně dá dostat podzemím na Radhošť!

Na vršku Radhoště vás uvítá Kaple svatého Cyrila a Metoděje vysvěcená roku 1898. Tou dobou byste ještě nemohli obdivovat dřevěnou zvonici se šindelovou střechou, za to by vás zarazila běloskvoucí podoba svatostánku. Ten je mimochodem nejvýše položenou církevní stavbou u nás.

Plánujeme výlet:

Pokud si už balíte svačinu, že na Radhošť zamíříte, je na místě vás varovat také před draky, kteří tu podle legend žijí a střeží mnohé poklady v podzemí. Že jste z druhého konce republiky a chtělo by to přesnější navigaci? Ale jistě!

Když juknete do mapy, zjistíte, že Radhošť je pořádně rozpolcená lokalita. Leží na hranici katastru Dolní Bečvy a Trojanovic, a tudíž i na území dvou okresů – Nového Jičína a Vsetína.

Což, jak již zřejmě tušíte, je také hranice dvou krajů, a zároveň i dvou církevních správních celků – Ostravsko-opavské diecéze a Olomoucké arcidiecéze. Že se z toho už začíná trochu točit hlava?

Tak to se sluší dodat, že povodí řek z jedné strany Radhoště ústí do Černého moře a z druhé strany do Baltu. Šťastnou cestu!