Doba od konce 18. do konce 19. století bývá označována za století revolucí. Na počátku tohoto období byly velké národy podřízeny kolonialistům, jejich země byly ovládány cizími mocnostmi a feudály.

Během století revolucí se řada těchto dosavadních pořádků zhroutila a na jeho konci stály nové nezávislé státy.

Revoluce však byly vykoupeny krveprolitím, na bojištích umírali vojáci, na popravištích končili revolucionáři a dokonce – v případě Francie – skončil pod gilotinou samotný král.

Dost bylo britské nadvlády: Americký boj za nezávislost

Americká válka za nezávislost byla vyprovokována zejména nespokojeností kolonistů s britskou obchodní politikou. Mezi první nepokoje patřilo tzv.

Bostonské pití čaje, kdy na protest proti zvýšení cla na dovážený čaj v roce 1773 skupina kolonistů převlečených za indiány vnikla na lodě a vyházela náklad čaje do vody.

Britové v odvetě podnikli tvrdá opatření, která roku 1776 vyvolala americkou válku za nezávislost. Ve stejném roce přijal americký Kongres Deklaraci nezávislosti, v níž vyhlásil odtržení od Velké Británie.

Protibritskému tažení velel „vůdce národa“ George Washington, který se stal později I. prezidentem USA.

Válka trvala do roku 1783. Američtí vojáci přitom nebyli řádně vycvičení a neměli dostatek bojových zkušeností. Oproti Velké Británii navíc kolonie nedisponovaly žádnou námořní silou.

Obrat ve válce proto znamenalo americké spojenectví s Francií, která koloniím poskytla vojenskou a materiální pomoc. V září 1781 obklíčila spojená americko-francouzská vojska britské oddíly u Yorktownu. Ty se po měsíci vzdaly, čímž veškeré boje skončily.

Roku 1783 byl podpisem smlouvy uzavřen Pařížský mír: nezávislost Spojených států byla uznána.