Ve starověku se odehrálo několik katastrof, žádná se však do kulturního a historického povědomí nezapsala tak jako výbuch Vesuvu v roce 79. Právě tato erupce zničila několik římských měst včetně Pompejí a ovlivnila výrazně ráz krajiny.

O další kulturní šok se pak postaral nález ruin těchto starověkých měst pod vrstvami sopečného popela…

Roku 79 jsou Pompeje živým a bohatým městem s asi 12 000 obyvateli. Jednou tolik jich žije v jejich okolí. Městem vede na sto ulic, na nichž lze nalézt vyvýšené nášlapné kameny.

Dost vysoké na to, aby chránily nohy obyvatel města před dešťovou vodou, když je přecházejí, ale zároveň dostatečně nízké, aby je mohly přejíždět velké vozy.

Jejich studiem se zabýval profesor Eric Poehler z Univerzity v Massacheusetts, který zjistil, že všechny ulice v Pompejích byly jednosměrné.

Pompeje, živé město pod Vesuvem

Město je plné obchůdků, pekáren i hostinců. Komoditou, která Pompeje proslavila ve starověkém světě, je zdejší rybí omáčka. Když ovšem drobné pompejské dodavatele začali ohrožovat velkoprodejci ze Španělska, tito se spojují, aby jim mohli konkurovat.

Na jídle si ostatně obyvatelé města zakládají, rádi konzumují zpěvné ptactvo, ryby, mořské ježky, korýše i vepřové maso. Tyto pokrmy lze zakoupit i ve veřejných vývařovnách. Na stěnách budov je pak možné vidět graffiti, vyvedené v pravé pouliční latině.

Dobré jídlo, lázně a divadlo

Město bylo založeno v 6. století př. n. l. kmenem Osků a pak dlouhou dobu využíváno jako přístav řeckými a fénickými mořeplavci, od roku 310 př. n. l. je však pod římským vlivem.

To se projevilo radikální změnou v uspořádání veřejných budov i stavbě nových. Římané zde budují malé a velké divadlo i amfiteátr pro 20 000 osob. Středobodem života v Pompejích jsou ovšem veřejné lázně. Nové byly vybudovány roku 80 př. n.

l., právě v době římské kolonizace města. Dělí se na mužskou a ženskou část, v každé je převlékárna s výklenky na uložení prádla, studená lázeň a teplý bazén stejně jako calidarium – místnost, v níž cirkuluje teplý vzduch. Nejbohatší obyvatelé města pak mají vlastní lázně ve svých domech.

Pohodlný život bohatých

Město disponuje složitým vodovodním systémem, takže do domů bohatých měšťanů je voda přiváděna systémem dřevěných či olověných trubek. Chudší využívají veřejných kašen, kam je voda přiváděna trubkami z vodárenské věže.

Bohatí obyvatelé Pompejí vlastní patrové domy s balkony do ulice. Uvnitř domu se zpravidla nachází atrium s bazénem, do něhož je přiváděna dešťová voda. Vpravo a vlevo od středové chodby domu leží pokoje, přístupné jen členům rodiny.

Návštěvy jsou přijímány pouze v k tomu určených místnostech. Na dům navazuje bohatě zdobený dvůr se sloupovím a zahradou. Zdi domu zkrášlují mozaiky i fresky, které mnohdy znázorňují erotické scény, někdy až perverzního rázu.

Veřejné domy ve středu zájmu

Zatímco bohatí mají své milenky a služky k uspokojení svého chtíče, střední třída obyvatel musí ke stejnému účelu využívat veřejné domy, kterých je ve městě celá řada. Jejich pokojíky však více než cokoliv jiného připomínají malé kobky.

Jsou bez oken, strohé, vybavené jen zděnou postelí. Na jejich zdech visí informace o nabízených službách a jejich cenách i vzkazy od více či méně spokojených klientů.

Ti nejbohatší žijí v Herculaneu

Opravdoví boháči ale nebydlí v Pompejích, nýbrž v nedalekém Herculaneu, které podle legendy založil mytický řecký silák Herakles. První zmínky o něm pocházejí z roku 314 př. n. l.

Ve městě se nachází řada opravdu luxusních, dvou- až tříposchoďových domů, bohatě zdobených freskami a mozaikami. Jsou plné drahých uměleckých předmětů i vybavení sloužícího každodenní potřebě. Roku 79 žije v Herculaneu asi 4000 lidí.

Sopka strach nebudí

Obě města se nacházejí nedaleko Vesuvu, jediné činné sopky na evropské pevnině, ležící v blízkosti Neapolského zálivu.

Jejich obyvatelé jsou však v roce 79 přesvědčeni, že jim od tohoto stratovulkánu nehrozí žádné nebezpečí, vždyť k poslední erupci došlo naposledy před 300 lety.

Varovným signálům, spočívajícím v drobných otřesech půdy či výronech plynů, proto nikdo nevěnuje pozornost, vždyť v oblasti k nim dochází běžně.

Zemětřesení není varováním

Za varování nebylo považováno ani prudké zemětřesení, které 5. února 62 zničilo asi 60 % Pompejí. Naopak, město bylo v krátkém čase znovu vystavěno, a to ještě zdobněji a bohatěji než předtím, ačkoliv u některých staveb probíhala obnova delší dobu.

Nicméně zemětřesení způsobilo sociální nepokoje, což přinutilo římského císaře Vespasiána (9–79) zaslat do města jednoho ze svých úředníků, aby v něm opět nastolil pořádek.

Poslední nevyslechnutá výstraha

Ani poslední varování sopky před výbuchem, spočívající ve vyschnutí všech studní v Pompejích, nebylo dostatečně silné. Zakrátko došlo k nevyhnutelnému, erupci Vesuvu. Sopka totiž patří mezi stratovulkány a nachází se v místě střetu dvou tektonických desek.

Magma uvnitř sopky je příliš tuhé, takže neumožňuje průběžný únik vznikajících plynů. V důsledku toho narůstá tlak uvnitř vulkánu, který je jednou za čas uvolněn explozivním výbuchem. A přesně k tomu dochází dne 24. října roku 79.

Říjen, nebo srpen?

Přesné datum, kdy k explozi došlo, je poněkud sporné.

Dříve se hovořilo o tom, že k výbuchu došlo už 24. srpna téhož roku, a to na základě dopisu, který zaslal římskému historikovi Tacitovi (55–120) očitý svědek události, pozdější spisovatel a právník Plinius mladší (61–113).

Tomu bylo v době výbuchu sopky 17 let a společně s matkou a strýcem pobýval v nedalekém Misenu. Ve svém listu, který ovšem sepsal až 25 let po události, vylíčil, co se osudného dne odehrálo.

Je však možné, že jak byl dopis v průběhu let opisován, došlo ke vzniku nepřesnosti ohledně data události, neboť vše kromě něj svědčí pro říjen.