„A říkalo se, že byl nenáviděn svými bratry a bratranci pro pravdu a spravedlnost.
A že proto musel zemřít tak mlád jedem,“ komentuje současník smrt jana Zhořeleckého, nejmladšího syna římského císaře Karla IV. Mladík 29. února 1396 ulehne k spánku, ale ráno už se neprobudí…
Jan Zhořelecký (1370–1396) se narodí Karlovi IV. (1316–1378) a jeho čtvrté manželce Elišky Pomořanské (asi 1347–1393) už na sklonku císařova života.
Přesto otec na svého nejmladšího žijícího mužského potomka nezapomene. V roce 1376 mu v závěti nechává zapsat Zhořelecko (část Horní Lužice), po kterém Jan získává své jméno, a také část Braniborska. Otec Janovi umírá v jeho pouhých osmi letech.
Vlády se po něm ujme jeho starší bratr Václav IV. (1361–1419). Chlapec se drží v jeho blízkosti. Jenže když je Janovi pouhých třináct let, Václav v roce 1393 onemocní. Vypadá to s ním bledě.
Jan mezitím přemlouvá míšeňského markraběte, aby stál při něm a podpořil ho v jeho snaze získat trůn, pokud bratr zemře. Václav IV. se ale nakonec uzdraví. Ovšem pochopí, že jeho podceňovaný mladší bratr také usiluje o získání trůnu.
Sestavuje osvobozovací armádu
Když Václav míří 8. května 1394 z Žebráku do Prahy, zajme ho šlechta z řad Panské jednoty (opoziční uskupení šlechty proti králi). Vytýkají mu nedostatky v jeho vládě a zavřou ho do Bílé věže na Pražském hradě.
Za celou akcí přitom stojí Václavův bratranec Jošt Moravský (asi 1351–1411). „Podpoř mne, převezmeme moc,“ nabízí Jošt Janovi, ale nesetká se s úspěchem. Zhořelecký se tentokrát staví na stranu svého bratra. Snaží se o jeho osvobození.
Dokonce se neváhá zadlužit kvůli tomu, aby shromáždil početné osvobozovací vojsko. V Kutné Hoře dává dohromady armádu. Ovšem Václav IV. zatím 12. června 1394 předává moc svému bratranci Joštovi, který se označí za zemského správce.
Se svými muži vyráží Jan Zhořelecký směrem na Prahu. Přichází ale pozdě. Jošt už zmizel z Prahy a krále vzal s sebou. Chce s ním putovat po různých hradech, aby nikdo nevěděl, kde se panovník zrovna nachází. Proto Jan alespoň využívá situace a obsadí město. Obyvatelé metropole ho prohlásí za Václavova nástupce.
Vykáže bratra ze země
Poté odjíždí s vojskem na jih Čech, kde setkává s vojsky Panské jednoty. Je proti nim v přesile, ale jeho muži jsou hladoví, protože zásobování příliš nefunguje. Místo bitvy proto nakonec dojde ke smíru.
Podaří se domluvit propuštění krále Václava IV. Panovník si konečně může 1. srpna 1394 svobodně vydechnout. Jan ještě s padesáti dalšími muži se teď stává rukojmím Panské jednoty.
Propuštěni jsou až ve chvíli, kdy král vydá Panské jednotě hrady Karlštejn, Křivoklát, Zvíkov a Žebrák a také stříbrné doly v Kutné Hoře. Jestli ale Jan čeká od svého bratra za osvobození nějaký vděk, hluboce se mýlí.
Václav mu nevěří a vyžene ho v lednu 1396 z Čech. „Nikdy mi už nechoď na oči,“ pošle ho pryč ze země a sebere mu funkci zemského hejtmana, kterou mu krátce předtím udělí. „Tvé dluhy mne nezajímají,“ dodá. Přitom do dluhů se Jan dostal právě kvůli pomoci svému bratrovi.
Důkazy o otravě chybějí
Odmítnutému Zhořeleckému nezbývá než skutečně opustit Čechy. Zamíří do Braniborska, kde najde útočiště v klášteře v Neuzelle. Ukrývá se zde i před dotěrnými věřiteli. Bohužel ne na dlouho.
Když se 29. února 1396 chystá ke spánku, je ještě naprosto zdravým pětadvacetiletým mladým mužem. Druhého dne se ale už neprobudí. „Někdo ho otrávil!“ začne se okamžitě šířit mezi lidmi. O otravě mluví i míšeňská kronika. Kdo se Zhořeleckého potřeboval zbavit?
Na ráně je samozřejmě jeho bratr Václav, který mohl chtít odstranit svého nepohodlného soka. Stejně tak se ale mohl mstít i Jošť Moravský.
Navíc do sporů mezi králem a českou šlechtou tehdy začíná zasahovat i Janův starší bratr, uherský král Zikmund (1368–1437). Tehdejší veřejné mínění i dobové kroniky označují za vraha právě jeho. Ovšem jakékoli důkazy chybějí.
