Ve Španělsku stráví Tadeáš Hájek z Hájku 8 let a právě tam, na dvoře Filipa II. Habsburského (1527–1598), prvně přičichne k alchymii. Dozví se, že jde o tajnou staroegyptskou nauku mající kořeny až u boha Thovta.
Alchymistická vášeň ho již neopustí. Na dvoře císaře Rudolfa II. (1552–1612) se shromáždí elity své doby – od skvělých astronomů, malířů, i alchymistů, až po prvoplánové podvodníky.
Císař se osobně neváhá kvůli tajné židovské nauce, kabale, vídat s rabíny, za což si vyslouží křivé pohledy křesťanských duchovních. Ostatně, nos nad ním krčí i většina příbuzných:
„Jeho Veličenstvo má zájem jen o čarodějníky, alchymisty, kabalisty a jim podobné,“ dští na něj síru.
Měl Rudolf kámen mudrců?
Na Pražském hradě se to v rudolfínské době jen míhá slavnými jmény. Mužem číslo jedna je ale dnes za hranicemi nepříliš známý astronom, císařův osobní lékař a alchymista Tadeáš Hájek z Hájku (1525–1600).
Právě on má na starost hodnocení alchymistů, kteří mohou být přijati pod štědrou ochrannou ruku císaře – a to bez ohledu na společenský stav a zemi, ze které přicházejí. Mnohé žene krom touhy po zisku i šeptanda.
Císař má údajně mít k dispozici kámen mudrců, tedy látku, která dopomáhá přeměně běžných kovů ve zlato a je nepostradatelná pro výrobu elixíru mládí a mytického panacea, což je univerzální všelék.
Tajemství Zlaté uličky
Kde alchymisté sídlí? Přeci ve Zlaté uličce na Pražském hradě! Pokud si to také myslíte, musíme vás zklamat. Zlatá ulička nemá s alchymisty s největší pravděpodobností nic společného. Proč se tak jmenuje?
Teorií je řada, za pravdu ale nemůžeme dát ani té, podle které tu byli zlatníci. Zlatníci by totiž měli mnohem luxusnější bydlení.
Název by tak mohl pocházet od blyštivě vyšívaných uniforem stráže, poťouchlé ironie, anebo dokonce od nevábného vzhledu ulice skrápěné neustále močůvkou, protože na celou připadají jen dva záchodky.
I rodilého Pražana možná zarazí, že jsou v centru Zlaté ulice dvě – druhá souvisí právě s alchymií a čtyřmi základními kovy. Proto je tu i Stříbrná a Železná. Chybí Bronzová, která pravděpodobně existovala, ale nepřežila do dnešních dní.
Alchymisté žijí hlavně na Novém světě, Edward Kelley (1555–1597) bydlí ve Faustově domě na Karlově náměstí.
Polský šlechtic, lékař a alchymista Michal Sendivoj ze Skorska (1566–1636), který prý roku 1604 předvede císaři „úspěšnou“ transmutaci kovů na zlato, pro změnu na Ovocném trhu.
Mám zlato!
Mohutná exploze otřese okolím a k zemi se poroučí část tvrze v Budyni nad Ohří. Píše se rok 1551 a jedna zapomenutá svíčka v prachárně způsobí katastrofu. V sutinách umírá 11 lidí a hrad má od těch dob jen dvě křídla.
Přesto právě tady vznikne alchymistická dílna kvalit, které mohou směle konkurovat Pražskému hradu. „Alchymie mě už stála víc, než císaře Rudolfa,“ pochlubí se často zdejší pán, vzdělaný Jan Zbyněk Zajíc z Hazmburka (1570–1616).
Jeho knihovna tajných nauk je vyhlášená a šlechtic si na pokrytí své alchymistické vášně a slabosti pro renesanční přestavby sídel začíná půjčovat čím dál větší částky. „Zlato!
Dokázal jsem to!“ volá z dílny nadšeně Bavor Rodovský mladší z Hustířan (1526– 1591). Na Budyni podle pověsti dokáže vyrobit zlato! Proč si musí přesto pan Zajíc stále půjčovat, je poněkud záhadou…
Rozluštíte prastarou šifru?
Bavor, potomek dávných vladyků ze zchudlého rodu, který nemá peníze na jeho univerzitní studia, se všechno naučí sám a za pomoci okolí. Alchymii, astronomii, filozofii, matematiku, lékařství a několik jazyků k tomu.
Roku 1573 ale na čas skončí ve vězení pro dlužníky v Černé věži na Pražském hradě. Poté dělá nájemného alchymistu i na Rudolfově dvoře, šťastný bude ale až na Budyni.
Do češtiny přeloží zásadní díla hermetiky v čele se Smaragdovou deskou, jejímž mytickým autorem je Hermes Trismegistos, což je helénistické polidštěné zpodobnění Thovta. Navíc je autorem jedné ze tří nejstarších dochovaných českých kuchařek.
Kromě něj a dalších alchymistů se v Budyni činí i věhlasný astronom a alchymista Tycho Brahe (1546–1601). Dílčí úspěchy zdejší alchymisté přeci jen budou mít – a to dokonce zlaté! Podaří se jim vynalézt do té doby nemyslitelnou zlatou barvu! Má to jediný háček:
Kvůli obsahu mědi časem zelená. A pokud se Budyně nad Ohří vydáte, nezapomeňte se zastavit u zdí s tajemnými a dosud nerozluštěnými alchymistickými nápisy. Třeba se to podaří právě vám!
