Pojď sem, podívej se támhle… Spoustu gest používáme, aniž bychom si to uvědomovali. A stejně tak je i jen tak mimochodem čteme. Jsou rodiny, kde jsou běžnou součástí komunikace. Jinde se drží toho, že „na veřejnosti se neukazuje“. Kde se ale tahle gesta vzala?

Jejich historie sahá daleko před náš letopočet. Významů pro stejný posunek je často více, dokonce odlišných.

Palec nahoru a dolů, zdvižený prostředníček či rockový paroháč. Gesta, která dnes čteme stejně téměř po celém světě. Mají i své emoji (obrazovou podobu) a objevují se v diskuzích na sociálních sítích a v konverzacích.

Svět sociálních sítí a videokonference do našich životů vnesly jejich častější užívání. A naopak, v písemné komunikaci kreslená gesta umožňují vyjadřovat emoce. Pozornost je ale na místě. Ne ve všech kulturách se čtou všechny posunky stejně.

Naše souhlasné kývání hlavou v Bulharsku znamená pravý opak. To ovšem není nic proti zdviženému palci či otevřené dlani v některých zemích. Odlišnost se projevuje i v gestikulaci.

Ital bude sypat jedno gesto za druhým i ve chvíli, kdy vás „pouze“ poslouchá, aby vyjádřil účast a souhlas. Arab bude gestikulovat celým tělem a Angličan? Ten si vystačí s drobnými pohyby rukou.

Většinu informací dostáváme mimo slova jako naši předkové

Naši prapředkové se podle všeho domlouvali převážně gesty, doprovázenými zvuky. Posunky tu tedy byly dříve než řeč. A ač si to neuvědomujeme, stále toho sdělujeme více řečí těla než slovy. Podle odborníků až 93 procent.

I mozek slovní a mimoslovní sdělení přijímá a vyhodnocuje najednou. Gesta nám často pomáhají doplnit srozumitelnost toho, co říkáme. Učíme se je vnímat a používat stejně jako řeč.

Výlet do světa gest

Všechno, co ukážete, může být použito proti vám

Globalizace a internet v oblasti používání gest přinášejí sjednocení. I tak je ale něco jiného komunikovat on-line nebo tváří v tvář s příslušníkem odlišné kultury. Proto je dobré znát místní zvyklost.

Třeba přivolat si někoho ukazováčkem vypadá úplně jednoznačně. Na Filipínách tak ovšem přivolávají pouze psy a v Japonsku je to symbol smrti.

Pozor si dejte i na palec nahoru. V Itálii či Řecku to totiž značí něco jako: Jo jsi po… A v Thajsku mají palec místo vyplazeného jazyka.

Pohořet můžete i se spojením palce a ukazováku do tvaru OK. Všem je jasné, že je vše v pořádku? Francouz si vaše gesto vyloží tak, že je úplná nula, a v Turecku nebo Brazílii to znamená to samé jako náš zdvižený prostředník.

Mávnout v Řecku na číšníka, že si dáte pět piv – tedy otevřenou dlaní? Opět narazíte. Tady je to symbol odporu a pohrdání.

A pokud jste se už naučili význam anglosaského zkřížení ukazováku s prostředníčkem vyjadřujícím přání hodně štěstí, ve Vietnamu se s tím nechlubte. Takto tam vulgárně označují ženské pohlaví.

Když jeden ukazuje „to je jízda“ a druhý vidí „žena ti zahýbá“

Zmiz odtud se „po francouzsku“ ukazuje otřením ruky o bradu. A nevěřím ti Francouz sděluje dotekem ukazováčku pod okem.

Rockerské gesto se skrčeným prostředníčkem a prsteníčkem je dost rozšířené. I tak byste ale v některých částech světa mohli parťáka urazit. Myslel by si, že je mu žena nevěrná.

Nemluvíme o druhém konci zeměkoule, stačí dojet do Itálie, Španělska či Portugalska.

Ruka v pěst bývá výrazem solidarity nebo radosti. Ťuknutím pěstmi si říkáme, že jsme spolu něco zvládli. Na pěst ale pozor v Pákistánu, zde funguje stejně jako prostředníček nahoru.

Ani komunikace s rukama v kapsách není prevencí mezinárodních konfliktů. Ve Velké Británii, Japonsku a Koreji to považují za projev neúcty.

Nejužívanější gesto světa

Neslušný prst – digitus impudicus. Tak pojmenovali po staletí známé gesto Římané. Vzali si jej ze starověkého Řecka. A s gustem ho používali v obdobných situacích jako my – ve chvíli pokoření adresáta zdůrazněním vlastní nadřazenosti a „vybavenosti“.

Podle dochovaných záznamů měl toto gesto měl použít už cynický filozof Diogenes (asi 413–322 př. n. l.) v Athénách řečníku Demosthenovi (384–322 př. n. l.). Pohybujeme se v 5. až 4. století před naším letopočtem.

Pro některé posunek znamenal jasnou nabídku sexuálního styku, což zjednodušovalo domluvu. Pro řecké námořníky a cestující, kteří se v cizích zemích cítili bez vlastního božstva ztraceni, to však byl symbol ochrany. Měl odhánět očarování či uhranutí.

Řekové si v tom brzy udělali jasno. Alespoň podle díla dramatika Aristofanese (přelom 5. a 4. století př. n. l.). Popisuje, že ukázat na někoho zdvižený prostředníček znamenalo označit ho za katapygona či katapygainu, tj. někoho, kdo je přístupný análnímu sexu.

Mám ho většího, tak klid!

Mluvíme tu o jednom z nejstarších posunků světa. Prostředníček symbolizuje penis a prsty kolem varlata. Původně tu ale nic o pohrdání a nenávisti nebylo. Jde o prostý falický symbol. A ten je ztělesněním plodnosti – důležité součásti lidské evoluce.

Gesto se prý inspiruje u takzvané falické agrese, známé u primátů. Samci šimpanzů se prosazují v tlupě tím, že ukážou genitálie. Dávají najevo fyzickou nadřazenost a nemusejí vstupovat do konfliktu. Před bojem posunek používali Římští legionáři.

Odpovídali na odhalená přirození Galů, kteří se před bitvou chovali podobně jako šimpanzi. Asi gesto od Římanů odkoukali, protože od těch dob se začalo šířit i za hranicemi Římské říše.

I nesmrtelný posunek má „dobu temna“

Už v polovině 6. století, chvíli po pádu Římské říše (476), je zdvižení prostředníčku označováno za znak sprostoty a hanebnosti. A projev pohanské víry. To tehdy nebylo „in“. Evropa schovala prostředníčky na dlouhá staletí.

I když, občas je šlo zahlédnout, to když lehké ženy nabízely v ulicích své řemeslo. Vrátily se zpět v době renesance. A dokonce se podařil jejich export do Spojených států, kde se objevuje první stopa někdy koncem 19. století. Prý ji mají na svědomí Italové.

Co s posunkem udělala moderní popkultura? Film a rockeři jej velmi rychle rozšířily mezi mládež a po celém světě se drží už více než stovku let.

Francie a Anglie to dělají po svém

Určitě znáte i francouzskou podobu gesta. Zatímco jedna ruka pozvedá prostředník se zalomeným loktem, druhá sevře místo nad loketní jamkou. Ve Spojeném království a bývalých koloniích má stejnou funkci jiný posunek. Používají V-sign (znak V).

Něco, co zbytek světa používá jako symbol vítězství či radosti – spolu s prostředníkem vztyčí i ukazovák. Posunek prý vznikl za stoleté války. Francouzi uřezávali anglickým lučištníkům prsty, aby nemohli natahovat tětivu.

Když Angličané vyhráli bitvu u Azincourtu (1415), ukazovali lučištníci Francouzům nedotčené prsty.

Zdvižený prostředníček na veřejnosti

Snad všichni víme, kam takové gesto patří. Čas od času se vyskytnou lidé, kteří boří hranice.

Například v roce 2007 se s ním vytasil tehdejší premiér Mirek Topolánek (*1956) přímo v parlamentu, rok nato jej poslal tehdejší ministr financí Miroslav Kalousek (*1960) Davidu Rathovi (*1965).

V televizi ho použil i zpěvák Karel Gott (1939) jako vzkaz těm, kteří mu nepřáli medaili za zásluhy pro Českou republiku.

A před vyhrocenými parlamentními volbami v roce 2013 jej umělec David Černý (*1967) poslal po Vltavě jako sochu bývalému prezidentu Miloši Zemanovi (*1944).

Obrázky místo slov

Smích, láska, nadšení, zoufalství. Emotikony ovládají svět už 40 let.

Vzpomenete si na přelom 80. a 90. let a první telefony? Tehdy vznikly první emotikony (z anglického emotion = emoce a icon = symbol), složené z teček, písmen, závorek a jiných znaků. A jednobarevné.

Podařilo se tak převést mimiku obličeje a gesta rukou do světa monitorů. Vůbec prvního smajlíka použil ve vzkazu svým kolegům roku 1982 americký vysokoškolský profesor Scott Fahlman.

Až vývoj displejů umožnil jejich proměnu v opravdové barevné obrázky – emoji (ze dvou japonských slov: „e“ znamená obrázek a „moji“ znamená charakter). Ty

ovládly digitální svět. Dnes jsou součástí komunikace na sociálních sítích. Mají i svůj den, svět jej slaví 17. července. A je co slavit, známe už více než 3500 barevných znaků.

Emoce jde obrázkem vyjádřit rychleji

Základem používání obrázků v internetové komunikaci je umožnit vyjadřovat emoce, na které je potřeba hodně slov, čas, dovednost a zkušenost. To posledním generacím chybí. Smajlíky jsou berličkou. Postupně ovšem vytvářejí vlastní jazyk a stávají se šiframi.

Nezkušený čtenář je zase zmatený. Obrázek lilku se rychle proměnil v symbol penisu, broskev značí ženské pozadí. Je pravděpodobné, že vaše hovory s přáteli se různými obrázky hemží. Dokonce máte zřejmě ikonky, které používáte častěji, a jiné vůbec neznáte.

Obrázky nejde používat všude. Emoji se úplně vyhněte v komunikaci s úřady, klienty či v hovoru s někým, koho neznáte. Mohli byste působit méně důvěryhodně.