Existují společnosti, kde jsou ženy hlavou rodiny, zatímco muži jsou v podřízeném postavení? Samozřejmě. A které to jsou? „Všechny,“ odpoví s úsměvem zkušený znalec života.
Není muslimský matriarchát protimluv? Na první pohled ano, jenže 6 000 000 příslušníků národa Minangkabau na Západní Sumatře dokazuje, že tomu tak být nemusí. I když možná jen do chvíle, než v Indonésii zvítězí radikální křídlo islámu.
Navzdory Koránu
Mezitím je to ovšem tak, že navzdory muslimským zvykům i Koránu, a i přesto, že jsou pravověrnými muslimkami, platí u nejpočetnějšího matrilineárního národa světa, že žena je nejdůležitější osobou, děti patří do matčiny rodiny a majetek dědí pouze dcery.
Že to žena si domů přivádí manžela a pokud se manželství rozpadne, je to muž, kdo musí odejít a nechat manželce vše, včetně toho, co sám do rodiny investoval. Přesto jejich postavení není tak výlučné jako u jiných podobných společností.
Zatímco ony mají pod palcem vše, co nějak spadá pod domácnost, věnují se obchodu, kariéře, výchově dětí a správě majetku, muži mají na starost politické a duchovní funkce. Obě pohlaví přitom sdílí pocit, že takové rozdělení moci udržuje společnost v rovnováze.
A tak je náčelníkem klanu vždy muž, ovšem volený ženami, které ho v případě špatného plnění povinností mohou z funkce odvolat.
Než dorazí šaria
Zatím platí, že zdejší ženy mají postavení, které je pro muslimské země neobvyklé, a že to evidentně celému národu prospívá. Právem jsou totiž Minangkabauové považováni za nejvzdělanější a ekonomicky nejúspěšnější indonéské etnikum.
Což dokazuje i fakt, že například spoluzakladatel Indonéské republiky, Mohammad Hatta (1902-1980) byl Minang, stejně jako třeba první prezident Singapuru Yusof Ishak (1910-1970).
Jenže radikální islamisté už vystrkují růžky a snaží se dobře fungující minangkabaovskou společnost rozbít.
Zatím se sice místním podařilo zabránit přijetí práva šaría, které by tradice zlikvidovalo podobně jako v provincii Aceh na severu Sumatry, jenže radikálové nespí a je otázkou času, než to zkusí znovu.
