Neobyčejná pryskyřice s opojnou vůní je kdysi cennější než zlato. Doprovází starověké obřady, balzamování i biblické příběhy. Víte, jak se získává, kde má původ a proč stále fascinuje výrobce parfémů i lékaře?

Objevte s námi tajemství této cenné látky, která propojuje dávné tradice se současností.

Svátkem Tří králů (6. ledna) končí tradičně vánoční období.

V tento den podle Bible přicházejí navštívit nedávno narozeného Ježíška tři muži, kteří jsou často označováni jako králové. Ve skutečnosti však nejde o monarchy, ale o mudrce – vysoce vzdělané učence a pozorovatele hvězdné oblohy.

Do Betléma je přivede mimořádný nebeský úkaz, který je natolik fascinující, že je inspiruje k cestě za novorozeným králem. Přinášejí mu tři symbolické dary: zlato, kadidlo a myrhu.

Ceněný artikl

Zatímco kadidlo a zlato jsou obecně známé, myrha zůstává poněkud tajemná. Co to vlastně je? Myrha je sušená pryskyřice myrhovníku pravého (Commiphora myrrha), který roste v oblastech Afrického rohu a Arabského poloostrova.

Ve starověku patří k velmi cenným komoditám a její hodnota často přesahuje cenu zlata, ale také velmi drahého kadidla. Využívá se jako pryskyřice, například při vykuřování, nebo jako esenciální olej, který nachází uplatnění v moderní kosmetice a medicíně.

Již v období starověkého Egypta je myrha vysoce ceněna. Král Sahure, vládce 5. dynastie (cca 2465–2325 př. n.

l.), například zorganizuje expedici do oblasti dnešního Somálska, kdysi bájné země Punt spojené s bohy, která přiveze velké množství této vzácné pryskyřice.

Na reliéfech jeho zádušního chrámu v Abúsíru je dokonce vyobrazen, jak pečuje o myrhový strom vysazený v palácové zahradě.

Posvátná látka

Myrha se objevuje na mnoha místech Bible ve Starém i Novém zákoně, kde má význam nejen praktický, ale i duchovní. Při narození Ježíše je jedním z darů mudrců, zatímco při jeho ukřižování je zmiňována jako součást vína (či octa), který mu nabídnou vojáci.

Po jeho smrti je použita při přípravě těla k pohřbu. V dnešní době se myrha mísí s kadidlem a dalšími vonnými látkami a používá se v některých církvích k přípravě svátostného oleje, zvaného křižmo. I mimo křesťanskou tradici má myrha své místo.

Například v islámské bylinné medicíně se doporučuje k vykuřování domů, spolu s pelyňkem a tymiánem. Tradičně se věřilo, že myrha pomáhá při zažívacích potížích, nachlazení, artritidě a dokonce rakovině.

Slzy zraněných stromů

Římský přírodovědec Plinius starší (23–79) a řecký lékař Pedanius Dioscorides (asi 40–90) zmiňují myrhu ve svých spisech jako významný léčivý a vonný prostředek. I dnes nachází využití ve farmacii především ve formě oleje:

přidává se do ústních vod, kloktadel a zubních past díky svým antiseptickým vlastnostem. Používá se také na drobná poranění kůže a jako součást přípravků na bolavé svaly, modřiny nebo výrony. Nachází využití i při výrobě parfémů.

Sklizeň myrhy je specifický proces. Kůra myrhovníku pravého je opakovaně narušována, což stimuluje strom k produkci pryskyřice jako obranného mechanismu. Pryskyřice postupně tuhne a získává lesklý povrch v barvě od zlatavé po tmavě červenou. Největšími producenty myrhy jsou Somálsko, Omán, Jemen, Etiopie a Eritrea.